MHD

Někdy jedete autobusem třeba do školy, např. linkou 177 a nastupují pořád ti samí lidé, pořád ve stejný čas, někdy i pořád stejně oblečeni. Časem už víte kdy vystoupí...nemusíte si hlídat čas, řídí ho (hlídají) v podstatě oni.
Je to takhle po ránu někdy až deprimující.
Z počátku jsem vídával kluka, který taky jezdil tou cestou do školy, bylo mu podle mě nanejvýš 20. A to mě zaráželo -jeho vhled při porovnání k jeho věku. Měl knírek, modrou havajskou košili, černé džíny, mobil v popředí u opasku, boty Sandic. Prostě jsem ho ne a ne pochopit, třeba si hrál na tátu. Po čase si nechával zarůst celou tvář, a při nízkých teplotách střídal havajskou košili za trička. Říkal jsem si: ,,Aspoň změna".
Nedávno pro tu ,,změnu" začala nastupovat do autobusu mladší žena s malou holčičkou. To mě zase štvalo -ve stejnou dobu, na stejném místě a s holčičkou v růžovém. Do toho přibyla pro ,,spestření" dívka kolem 15. Na baťohu měla milé nápisy, např. -nejlepší kámošce Bájušce a spoustu dalších podobných nápisů. Bylo to pro mě odreagování od raního stereotypu. Pak jsem ji viděl následující den. Říkal jsem si: ,,Koho to zajímá, ty okoukané nápisy na baťohu ?" Ten můj názor na stejné věci se změnil další den.
Do autobusu zas nastoupil ten kluk nastupující na začátcích. Už měl zase jen knírek a zase tu havajskou košili. A já si říkal: ,,Zase všechno zapadá do starých kolejí."