Kolik lásky lidské srdce unese?
Kolik lásky lidské srdce unese?
Anotace: Kolik lásky unese lidské srdce? Tak aby nepuklo? Spoustu, spoustu, spoustu, vím to.
Vím, že už tě nic nebolí, ale také vím, že nic z toho, co napíšu, ti nikdy nepovím. Nemůžu, není mi to už souzeno. Měla jsem tolik času, nabízelo se tolik okamžiků, kdy jsem mohla říci, jak moc tě mám ráda. Snad jsem jimi neplýtvala, snad jsi cítil, jak moc tě miluji a vážím si tě. Jak moc pro mě znamenaly všechny ty naše uličnické procházky, kdy sis mě hrdě vedl za ruku a vyprávěl mi o tom, že ty červené broučky se sedmi tečkami na krovkách prostě do krabiček od sirek zavírat nemůžu. Kdy jsem tě jen tak u stolu držela za ruku a bříšky svých palců tě hladila, pozorovala, jak všechno ve tvých dlaních nabývá na významu, každičká věc, kterou uchopíš, jako by se rázem stala svátostí. Víš, nikdy nezapomenu, s jakou pečlivostí jsi krájel zeleninu do polévky, když už babičku bolely hodně nohy a nemohla nic uvařit. Když jsi se vedle ní večer probouzel, masíroval její nemocné klouby, povídal sis s ní, vstával mnohem dříve než ona, oblékal ses a šel nakoupit.. Všechno jsi měl do poslední minutky naplánované. Vždy jsi se vrátil právě v okamžiku, kdy se ona probouzela. Nikdy bys nesnesl, aby se cítila sama. Byl jsi u ní do poslední chvíle. I když jsi věděl, že to co tě bolí, bolí přespříliš. A žádné léky nezabírají. Pořád jsi ji sliboval, že ji neopustíš. Že se uzdravíš a opět se vedle ní budeš probouzet, abys jí ulevil od bolesti. Jenže ses neuzdravil, srdíčko to už nevydrželo. Pořád si říkám, nemohlo ani vydržet, měl jsi v sobě tolik lásky, tolik lásky na jedno jediné srdce. Jednou jsem si položila otázku, kolik váží smutek a lze být potěžkán? Ale kolik lásky smí unést lidské srdce? Tak aby nepuklo?
Na pohřbu jsem tě moc chtěla vidět, bála jsem se, ale věděla jsem, že jedině tak se my dva spolu rozloučíme. Vím, že jsi mě do poslední chvíle volal, vím, že se ti stýskalo, že jsi mě potřeboval, vím, že jsem tam pro tebe nebyla. Nemohla tě obejmout a poplácat po rameni, dát si s tebou skleničku vína, sníst něco malého, protože ty jsi se vždycky strachoval, abych neměla hlad. Víš, jen tak si popovídat, ještě naposledy se na tebe dívat, jak přepečlivě skládáš nákupní tašky, své košile do skříně, jak pomáháš babičce vstávat, podáváš jí talíř, lžíci, aby se najedla…jak připravuješ svůj báječný čaj, který teď budu babičce vařit já, pamatuji si přesně jeho postup, neboj, nespletu to…
Víš dědečku, vypadal jsi tak spokojeně, jako bys jenom usnul. Na sobě jsi měl oblek, nikdy jsem tě v žádném neviděla, tolik ti slušel, strašlivě moc ti slušel. A tiše jsem stála, celou tu dobu a povídala si s tebou, vím, že jsi vnímal, měl jsi tak klidný výraz ve tváři. Ten ti nikdo nalíčit nemohl. V obřadní síni bylo tolik lidí, tolik se jich přišlo rozloučit, tolik lidí tě mělo rádo.
Jestle se nezlobíš, vzala jsem si tvé hodinky. Pamatuji si, že jsi je vždy natahoval, dělal jsi to tak opatrně, aby se pérko uvnitř nezlomilo. Slibuji, že na ně dám pozor, každý den je natáhnu, budu nosit s sebou, kdykoli budu stát před důležitým rozhodnutím. Každý den budou tikat, jako tikaly už tolik dní. Dokud budou tikat, budeš tady se mnou, budu si s tebou povídat, každý večer před spaním, budu ti v duchu děkovat za to, jaký jsi byl báječný člověk, který téměř nic nepotřeboval. Jen tváře těch, které miloval…a tak se nezlob, přišla jsem se rozloučit, snad nebylo pozdě. Ponesu si tě v sobě komkoli půjdu, věř mi, cokoli udělám, bude i tvou zásluhou…Mám tě ráda, navždy budu….
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Člověk, co dává lásku, bude vždy spokojený a šťastný. Napsala jsi to krásně, cítím zde, že mám rád svého dědu také velmi moc, vážím si chvilek s ním, kdy můžeme ještě přiťukávat skleničkama a vzpomínat, i druhého co mě opustil, když jsem byl ještě dítě a učil mě hudební stupnice :` ... Dík za tohle dílko
20.09.2008 14:47:00 | d---
sunny to je nádherný... připomíná mi to příběh z mýho života...jenže já se nikdy nerozloučila. Pořád ještě věřím že to tak není že jednou přijdu do malýho domečku pod kopcem a děda tam bude sedět za stolem tak jako vždycky když jsem tam přišla. A možná proto abych tuhle víru neztratila jem tam už od tý doby nebyla. Nemůžu, ztratila bych tu naději
12.01.2007 17:32:00 | Rozárenka
Moc se ti to povedlo a obdivuju,ze jsi se dokazala sverit...je to napsane krasne a s laskou...prej ti hodne stesti do zivota:)
07.01.2007 00:15:00 | babykiller
Vážně nádherný, hrozně mně to dojalo až jsem se skoro rozbrečela. Taky mám svýho dědečka moc a moc ráda a opravdu nevím, co budu dělat, až tady jednou nebude..
21.10.2006 21:37:00 | Charlie.S
Zuzanko, co dodat...všechno je tu napsané a já jsem moc ráda, že jsi se s dědečkem tak hezky rozloučila...a věř, že on je stále s tebou :-)
21.10.2006 21:19:00 | no
Bylo to moc nádherné,až se mi ztoho spustily slzy...
Je to neuvěřitelné jak tohle můžeš napsat...
Ta láska a ty city v tom je to moc nádherné...
A díky moc měla jsi pravdu opravdu mě to postavilo opět na nohy ale já mám jeden problém nic mi po něm nezbylo...Jen v srdci ho mám a myslím že to mi stačí protože je to to nejhlavnější když ho mám v srdci...:-)
Jsi moc fajn měj se pa..
20.10.2006 11:38:00 | Barčík
Zlato, plakala jsem u toho...Je to krásně, citlivě napsáno...se zaujetím a se spoustou lásky, kterou jsem měla u tebe možnost poznat, když jsme se viděli...Máš obrovský srdíčko, strašně moc velký....A máš v něm jistě moc a moc lásky...Zůstaň taková jaká jsi!!!
Mám tě moc ráda...
P.S.: Jinak to s těma beruškama, jejich tečkama a tím zavíráním do krabiček od sirek, je fakt pěknýý:)
19.10.2006 21:21:00 | makretka
sunnynko, dneska jsem neplakala, ale nebylo to tím, že by se mi tvoje úvaja nelíbila, ba naopak je moc krásná.
Kolik lásky unese lidské srdíčko? To je hezká myšlenka.
řekla bych, že moc ani ne... někdy.. ale ono se to vyrovná se slzičkami a tak. protože ty přeci pomáhají :)
nesmutni, oba budete pořád spolu, víš? je to jen na tobě a na něm
Ale to co chceš, aby neskončilo, to prostě nikdy neskončí... někomu by se to možná zdálo nemožné, ale někdy je mnohem důležitější dokázat věřit sami sobě. Svým snům. Svým přáním. V nich se totiž skrývíáme my. To je to co nás dělá námi.
A co bychom byli bez nich?
Víš.. možná malilinko vím, o čem mluvím. neříkám to jen tak, abych tě utěšila. i když i to bych si strašně moc přála.
Já teďka taky neprožívám štastné chvilky.
Ale to je na dlouho.
Chtěla bych ti jenom nějak pomoct, víš.. kdybych mohla, obejmula bych tě a darovala jeden úsměv, není to sice nic kouzelného, ale leckdy moc vzácného. Možná by ses lekla... :) ale to by nevadilo.
Sunnynko.. asi to teď není na místě..ale prosím.. zůstaň taková jaká jsi.
Prosím, protože takových lidí je tak málo a přitom je každý z nás tolik potřebuje.
Měj se moc krásně.. a nezapomeň věřit
19.10.2006 15:00:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
sanny je to moc krásné.u té úvahy sem brečela! Tvůj dědeček na tebe může být právem pyšný.Ale mě můj dědeček umřel nečekaně!Neby starý byl strašně hodný, čilí, a vůbec nebyl nemocný!Prostě se jednoho dne neprobudil!strašně moc mi chybí, protože sem se sním nemohla rozloučit!Napíši také něco podobného.Jestli budeš chtít si popovídat tak mi prosím napiš na sarullka@seznam.cz Budu ráda,protože o takové situaci si nemám ským popovídat!diky moc sarullka
18.10.2006 20:00:00 | sarullka
Velmi krásné svědedtví. Zasáhlo mě to. Kdyby tak každý takto miloval svého dědečka a svou babičku. To by bylo krásné. Dědeček byl asi moc hodný člověk a ty jsi nejspíše po něm.
S požehnáním
18.10.2006 10:47:00 | Hippy