Rozdíl mezi dnem a nocí

Proč je takový rozdíl mezi dnem a nocí? Samozřejmě nemyslím jen to, že ve dne je světlo a v noci tma, ale hlavně rozdíl v lidech. Možná se vám to bude zdát zvláštní a řeknete si, že lidé jsou přeci pořád stejní, ale podle mě ne…

Napadlo mě to o prázdninách. Seděla jsem na terase s jedním fajn člověkem, každý v ruce hrnek kávy a povídali jsme si. Byli jsme tam asi tři hodiny a jak se stmívalo, naše diskuze se stávala pomalu otevřenější a jaksi intimnější. A přitom jsme se znali teprve pár dnů…
Ráno jsem se cítila trochu divně. Prozradila jsem mu na sebe věci, o kterých by mně včera odpoledne ani nenapadlo se zmínit. V té chvíli jsem vůbec nevěděla, proč jsem o tom všem mluvila. Měla jsem trochu strach, jestli se k tomu nevrátí, ale nic takového se nestalo. Včerejší večerní konverzace jako by vůbec nebyla. Nevadilo mi to. Vlastně mně to, co jsem říkala večer teď připadalo trochu trapné a zbytečně osobní.

…..

Mám jednoho trochu zvláštního kámoše. Známe se už spousty let, ale nikdy jsme si moc nepovídali, spíš se jen zdravili a prohodili pár vět.
Asi před dvěma lety jsem seděla v šatně sportovního klubu, kam chodím. Byl leden, venku tma a hrozná zima. Měla jsem na sobě tlustej svetr, dvoje rukavice a pořád jsem se klepala. Sedla jsem si tedy na zem k topení, abych se trochu zahřála. Najednou tam přišel on a přisedl si vedle mě. Dali jsme se do řeči a já najednou zjistila, jak dobře se s ním dá bavit. Pak se to stalo takovou naší tradicí. Vždycky jsme sedávali na zemi u topení a potmě jsme mluvili o všem možném. Za tu zimu jsem se o něm dozvěděla víc věcí než za celý roky, co jsme se znali. Bohužel s oteplením a prodloužením dnů skončilo i tohle. Pořád se sice vídáme, ale už to není ono. Ani jeden z nás nedokáže být za denního světla tak otevřený a upřímný, jako byl tehdy.

Je to jako by měl člověk dvě osobnosti, dvě různé poloviny sebe samého-denní a noční. Denní polovina je ta, která chodí do školy nebo do práce. Setkává se také se svými přáteli, se kterými si povídá o svým zážitcích a problémech. Ovšem-řekne jim všechno? Samozřejmě že ne. Ani nejlepší kamarádce nedokážeme přes den povědět ty nejhlubší tajemství a problémy, které nás tíží. Proč? Možná proto, že nám to připadá hloupé. Myslíme si, že kamarádce připadnou naše problémy nedůležité, třeba se jim dokonce vysměje. Radši je pro to pohřbíme opět hluboko v sobě a navenek se tváříme, že je všechno v pohodě.
Jakmile zapadne slunce, přichází na řadu noční polovina. To je ta otevřenější a upřímnější. Pod příkrovem noci dokáže snadněji odhalit svoje city a mluvit o věcech, které jsou ve dne skoro tabu. V noci se také dokážeme snadněji přiznat ke svým slabostem nebo vyjádřit člověku svoje city, když k tomu ve dne nenalezneme dost odvahy. V noci je totiž vše jednodušší.
Zkusme tedy být trochu otevřenější i přes den. Možná pak bude spousta věcí jasnějších.