NIC

Nicota, obklopuje ńás každou vteřinu, je jen na nás zda ji necháme, aby nás pohltila. Nic, nikdo , nicota, samota, vlastnosti, které působí deprese. Nikdy jim však nesmíme propadnout.

Žádný člověk nikdy přeci není sám, vždy je někdo po boku, jen si nechceme připustit jeho existence, ale určitě tu někdo je. Někdo komu se můžeme svěřit s problémy a vyzpovídat se. Je to to nejlepší co může být. Nesmí to zůstat v nás , musí to ven.

Říká se , že nikdy neni tak špatně , aby nebylo hůř. A i kdy se zdá , že se všechno hroutí, že se celý svět zbláznil, není tomu tak. Vždy se najde něco , co by ještě mohlo být, a mohlo by to být mnohem horší, nevzdávejme se toho!! Nemé to cenu , trápit se.Chce to zapomenout a jít dál, i když to bolí, i když to tíží.

Nejhorší pocit je neopětovaná, či ztracená láska. I já se tímto utápěla dlouhá léta , a tak jsem zapomínala na ostatni , ignorovala jsem jiné možnosti a přiležitosti. Nebyla jsem člověk, byla jsem stín, pouhopouhý stín , který se vláčel světem. Naštěstí jsem se z toho dostala. Lituji toho, že jsem s tím nezkončila dřív. Nikdy nezapomenu a láska neustane, ale věřím, že to zakopu hluboko do sebe a nové místo věnuji jinémučlověku, tomu, který si to zaslouží a bude ji opětovat.

Tím chcí říct, že je špatný nápad, trápit se nad tím a nevnímat tak okolí, chodí tu spousta lidí a někdo je tu, kdo tajně pozoruje. Nesmíme je přehlížet. A než si je někam zařadime, musíme je poznat! ZDÁNÍ KLAME!