Úvaha o životě, lásce a o mě samém

Všechno co má začátek, má i svůj konec.
-Matrix Revolutins-

Život nedává nevybranou. Někdy mě to zamrzí, ale pak mi dojde, že to co nám vlastně chybí se brzy nahradí a možná to bude lepší. Pokud ne, tak čas všechny rány zahladí. To co nás dnes mrzí a co nás palí, čím se užíráme a nechceme to už řešit, nechceme o tom už slyšet, ale něco nám to nedá. Něco nám pořád našeptává: Ten problém se dá ještě řešit, tak to zkus. Nechce me to slyšet, nechceme o tom, už nic vědět, ale přesto o tom musíme pořád spekulovat a myslet na to. Naše otázka zní jednoduše: Jak se toho pocitu zbavit?
Já to nevím. Nevím, jak mám ku příkladu zapomenout na starou lásku, nevím, jak se zavit věci se kterou jsem prožil dětství a teď už mi není ku pomoci. Nevím, jak mám zahnat myšlenky, které mi lámou srdce. Nevím jak se jich zbavit a potlačit všechny city. Nenávidíme svět, že nám hází klacky pod nohy a někdy zapomene čím jsme díky někomu, kdo vůbec k nám nemá úctu a potřebný respekt. Nenávidí nás a miluje. Chce abych žili život a dává nám navybranou: Buď ho zahodíte tím, že si ho zničíte a nebude brát ohledy na ostatní, na lidi kolem sebe. A nebo bude žít, tak aby váš život patřil nejen vám, ale i ostatním. Myslím to v tom smyslu, že by život měl být užitečný i pro ostatní, přece jen se zamyslet, když budete sedět v tramvaji a bude nastupovat postarší paní, tak si stoupnout a říct si: Život je krásnej a přece nemůžu nechat tu paní stát a já budu jen tak sedět.
Když vám láska podsekne nohy a nechá vás na holičkách, nechá vás trpět a brečet kvůli někomu, kdo se na vás vykašlal a je mu jedno, co teď právě prožíváte, zavřete oči, představte si, že jste sami na hlavní ulici v centru Manhattanu. Někdy nic není, jen prázdno vás obklopuje. Představíte si člověka, který vám ublížil a přesto k němu stále něco cítíte. Představte si, že stojí na té prázdné ulici proti vám a dívá se vám do očí. Vy jemu také, ale víte, nebo alespoň chcete aby jste ho už nikdy neviděli, necítili a chce uvěřit, že ta ulice je plná lidí, které miluje. Přátelé ze školy a z práce, lidé, kteří vám v životě pomohli a milují vás. A najednou se ta ulice zaplní. Lidmi, které jste nikdy neviděli, které neznáte. Ale co když je mezi nimi právě ten jeden co k vám bude cítit, to co vy můžete cítit k němu. Už nevidíte člověka co vám ublížil, co vám zmáčkl srdce a vyhodil do koše. Vidíte potencionální přátele, lásku a budoucnost. Věříte ve spravedlnost,a le tu máte jen ve svých rukou. Ať jste kluk, muž, holka či žena, ať jste rozvedení nebo vám srdce tluče pro lásku, ať jste kdo jste, nikdy nezapomeňte, co jste. Jsi člověk. Nenech sebou mávat. Seber svou poslední soudnost, odvahu, podívej se na své ruce a co s nimi dokážeš. Ať tě zklamal kdokoliv, ať se stalo cokoliv, život je krátkej a nemá cenu se zatěžovat věcmi, lidmi, které/ří jsou nepotřebné, neváží si vás. A já slibuji, že to dokážu. Že láska, která mě opustila, bude zapomenuta a třeba se za pár dní, týdnů, měsíců objeví nová. Třeba se věc, co jste měli rádi nahradí něčím nečekaně příjemným. Věřím, že pokud tohle vše čtete, tak se zamyslíte a podíváte se zpátky a řeknete si: Musím to překonat a podívat se dopředu. Udělejte to a uleví se vám. Nejsem žádný velký spisovatel a ani moc nepíšu úvahy, ale musel jsme napsat, co si myslím, protože to třeba pomůže.

Doteď jsi žil krásně, tak v tom zkus pokračovat.
-oliver-