Cestou necestou

Osud naše cesty životem dost zamotá. Nikdy nevíme, co se stane za pár let, měsíců, týdnů, dní, ba ani co se stane v příštích minutách. Vše leží v rukou osudu. Říká se, že naše životy jsou předem předepsané. Někdo tomu věří, někdo ne. Je to věc názorů.
Když se na to podíváme z druhé strany, není to tak zcela pravda. Někdo by mohl říci, že svůj život si zkrátka řídí sám. Z určitého hlediska je to pravda. Ale kolikrát už se vám staly věci, se kterými jste vůbec nepočítali. Mohou to být naprosté maličkosti, kterých byste si za normálních okolností nevšimli. Ale přitom mohou mít ve skutečnosti tak velký význam!
Například takové na první pohled nevinné ranní zaspání do práce či do školy nebo na nějakou důležitou schůzi, ať už s partnerem či kolegou. Pak se dozvíte, že na smluveném místě došlo k nehodě. V kavárně došlo k přepadení, na chodníku se zřítilo lešení v době, kdy byste tam jinak procházeli. Budete to přikládat náhodě, nebo moci osudu?
Najdou se tací, kteří budou osudu děkovat za záchranu života. Jiní si mohou říci, že paní Štěstěna při nich věrně stála. Možná se najdete v takové skupině lidí, jež tuto příhodu bude pokládat za náhodu.
Skutečností je, ať už se jedná o jakoukoliv formu štěstí, že se to nemusí vždy opakovat. Příště na vás lešení může klidně spadnout. I tehdy se to dá pokládat za osud – bylo předurčeno, že právě dnes na vás spadne. Zde se nabízí otázka, jestli je všechno, co se stane, moc osudu nebo ne.
Můžeme to opět přiřadit do jednotlivých kategorií skupin lidí, kteří budou tvrdit to či ono. Daly by se o tom vést nekonečně dlouhé debaty a stejně se vsadím, že ke konci bychom nedošli, ani kdybychom se sebevíc snažili. Jistě, ke konci by došli ti lidé, jenž by byli přesvědčeni o svém přesvědčení.
A co říci závěrem? Nebylo by na místě upřednostňovat jednu z možností, zda existuje osud, jednoduché štěstí nebo náhoda. Je na každém jednotlivci, aby si vybral tu svou možnost, ve kterou bude věřit a kterou se bude řídit.