Dlažební kostka

Byl podzim. Po vodu potřísněných kmenech javorů a kaštanů stékaly potoky kapaliny, která, jak se zdálo, neznala konce. Mžení. A mlha. Přízemní mlha. Do šedého závoje oblékala všechno, co se jí postavilo do cesty. Jak málo stačilo, aby celý panelový dům zmizel během několika málo minut do nekonečné šedi. Nijak nás ta šedá aerosol neohrožuje, není nám nebezpečná, a přitom je tak mocná. Iluzionista. Kdysi asfaltový chodník přes sebe přetáhl koberec barevného listí, jenže to díky dešti za chvíli ztratilo na své kráse a stalo se z něj hnědé bláto, které významně ztěžovalo chodcům jejich už tak nejistý krok. Křišťálové kapky na zbylých listech v korunách se mísily s tmavým kouřem vycházejícím z komínu rodinných domů. Papírové draky postupně nahradily vrány, které jsem přiletěly za pochmurnou a chladnou atmosférou. Načechranou rezavou srst promenádující se za svitu podzimního slunce vystřídaly páry tmavočerných křídel krkavců. Jediné, co zůstalo nezměněné, byla prázdná krmítka. Nikdo se neobtěžoval nasypat sýkorkám alespoň trochu zrní. Ne! Všechno zdražilo a každý myslel jen na vlastní krk.
Nesnáším podzim. Přes léto chytím konečně dávno zašlý lesk, jenže pak mě pošpiní cáry promoklého listí z podrážek masivních pohorek. A to nemluvím o zimě, kdy na mě sypete písek a soli. Pak mě to skřípe mezi zuby a z té soli budu mít za chvíli zdravotní potíže. Říkáte si, že jsem žula, že jsem obyčejný kus šutru? Ale copak nemám právo na cítění a na vlastní názory?! To si říkáte demokraté?! Co třeba respektovat taky ty, kteří sice nevypadají jako homo sapiens sapiens, ale mají co říct?! Já již nechci být jen otrok, který sedí zapasován mezi svými druhy a okouší chutě gumových podrážek, psích tlap, nebo třeba holubích zobáků. Navíc je to rasismus. Já vám tady ležím u nohou, zatímco naše celebrity se vám houpají na uších! Ano, jsem možná rebel, mrzout, zatvrzelý pesimista, ale kdybych se neozval, všimli byste si mě?! Říkáte ano? Opravdu? Z vašich slov je slyšet přetvářka, lidi, když už chcete lhát, tak si dejte záležet. Přiznejte si to, jste příliš pyšní na svou rasu, než abyste přijali mezi své podle vás podřadnější formy života. Že nejsem živý? Haha, to myslíte ironicky, ne? A jak si myslíte, že jsem přišel na tyto slova?! No nemám je od ,,boha“, kterým si vy pomáháte, když neznáte důvod, nebo řešení. A máme tu důkaz- jsme inteligentnější než vy, lidi, my známe pravé odpovědi na problémy, zatímco vy se pachtíte s nějakou imaginární postavou. Čím jste tak výjimeční, že jste se pasovali na krále světa? Nemáte slov, že? Vaši existenci provází samé násilí, zabíjení, lhaní, pýcha, sobectví, ničení, závist, mučení, korupce a kdoví co ještě. Jste bezcitné stvůry, které se dostaly na vrchol díky své krutosti a surovosti! Ale vám to nestačí. Dosáhli jste svého cíle, už nevíte, co dál, tak začínáte ničit sami sebe. Ale tím i nás, nevinné! Nevím totiž, jak jinak si vysvětlit vaše destruktivní myšlení a jednání počínaje válkami a končíc problémy globálního měřítka. Plechoví oři močí uhličité výkaly , které z našeho domova dělají skleník! Říkáte tomu skleníkový efekt, mluvíte o něm, víte, co způsobuje, ale co pro jeho umírnění děláte?! Povzdechnete si, že ti lidé jsou hrozní, že by měli dbát na životní prostředí. Pak vezmete auto a jedete se podívat na závody F1! A to je ještě ten lepší přístup. Aspoň si to uvědomují, ale někteří? Hned, jak uvidí nadpis, ve kterém stojí něco o přírodě, mačkají papír a ten následně končí v odpadkovém koši. Možná byste si měli uvědomit, že jste také součástí přírody! A pokud ji chcete zavrhovat, nevyvyšujte sami sebe. Domníváte se, že všechno dokážete nahradit technikou. Snad se nemýlím, když řeknu, že nebude trvat dlouho a v rybnících bude plavat místo kapra elektronická konzerva od sardinek! Proč?! Protože to bude pro vás pohodlnější při štědrovečerní večeři. Myslíte, že je to ode mne přehnané? Ok, když jste tak přesvědčeni, já ne, dám vám příklad ze současnosti. Po deštných pralesích s bujnou vegetací zůstávají zjizvené pařezové mýtiny se znehodnocenou půdou, která se sesouvá a ničí pole. A jak na to reagujete? Jak to řešíte? Postavíte strom z železa, ve kterém je skryt telefonní vysílač. A opravdu věříte, že je schopen fotosyntézy? Že poskytne ptákům úkryt, kde by mohli vystavět hnízda a vychovat mláďata? Ne! Je to zase pouze stroj v kůži umělé přírody. Znechucujete se mi čím dál víc! Váš přístup je neférový vůči všem ostatním!...mrzí mě to. Ten váš ,,bůh“ vám věřil. Stvořil vás, abyste vedli svět k rozkvětu, míru a blaženosti. Zklamal se ve vás. Je mi tristně…možná proto, že je ten podzim…
Kdo jste?! Co chcete?! Proč mě vydloubáváte z dlažby?! Budu snad povýšen? Ne! Odsouzen za kacířství, že?! No jistě! To jste vy! Nesnáším vás! Neumíte si přiznat chybu! Proč mi dáváte ten krumpáč za týl? Snad ne….