Co je pro mě největším požitkem...

Největším požitkem pro mne se stává každá událost, kde prožívám stav radosti a kdy se bavím. Avšak může člověk někdy říci, že neni nic co by ho tížilo? A že nemá žádný problém, že je naprosto spokojený? Odpovědí je ano a to, když člověk od života nechce více, než může získat a na kolik má. A to už po stránce finanční, duševní, psychické či fyzické. Jeden moudrý člověk – Oscar Wilde, kdysi řekl: „Člověk nedosahuje své dokonalosti tím, co má, dokonce ani tím, co dělá, ale jedině tím, čím je.“ Myslím si, že v jeho slovech je pravda, že člověk opravdu dosahuje uznání tím, čím je a ne tím, na co si hraje.
Mezi mé největší požitky patří mnohé, například - když jdeme s přáteli posedět a atmosféra je volná, řeč nestojí a naše slova dávají nějaký význam, pokud jsme tam spolu všichni rádi a nikdo nešíří špatnou náladu, karty mohou či nemusí padat na stůl a kouř se ladně rozpouští ve vzduchu, pak jsem v daný okamžik šťastný. Když přijdu domu a znavený světem si pustím hudbu, třeba písničky od Karla Kryla a poslouchám jeho slova a přemýšlím o nich. Je to pro mě dobré odreagování a uklidňuje to. Jestliže jsem kdekoliv u vody a jediné co slyším je listí, se kterým si „hraje“ vítr, vlnky jenž končí v březích a občas mi vylítne adrenalin při záběru od ryby. Pokud se nacházím s mě milou dívkou, jsme spolu sami a vše co si řekneme či co se stane zůstává jen mezi námi, na místě kam kdo nechápe nevidí a kdo chápe stejnak nemůže.
Další moudrý člověk – Soichiro Honda řekl: „Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se dají počítat na okamžiky, kdy je dotčena vaše duše.“
S tímto mužem opět souhlasím, a proto největší požitek nejde nijak sepsat, nejde říci co je pro mne nejlepší chvílí ani co mne nejvíc uspokojí. Vždy v každou minutu je to něco jiného, každou chvílí se mé potřeby a touhy mění, protože každá vteřina je jen jedna. Pak jednou za čas, přijde moment, je to jen „mžik“, kdy je naše srdce opravdu šťastné a kdy jsme naplněni radostí a láskou.