Anotace: když jsem byl mladší, stále jsem před svými problémy utíkal... Až později v životě člověk pochopí, že před starostmi se neukryje... Toto je má rada, nebo snaha poradit.
Nemohu nesouhlasit, jistě že se člověk dotkne i toho co je mu zcela neznámo. Vezměme za příklad slovo radost. U tisíce lidí to slovo dostane mnoha významů, které zcela jistě nemohu znát, neboť každá individualita pojímá dané zcela neodvisle na druhém, i když by se mohly taktéže v pocitech vlastních shodovat. Psal jsem o vlastní zkušenosti, toď vše.
Tyto stránky jsou úžasné.
Buď provázen Světlem na cestách tvých dnů... Jistě víš kam vedou!
24.11.2006 12:30:00 | RešHeNúnHe
nevím, možná jsem tě zcela nepochopil, ale znova to číst se mi opravdu nechce(to také o něčem svědčí)
V některých věcech máš jistě pravdu, bez pochyb. Třeba v tom,že by se měl každý první zamyslet nad sebou, jestli nedělá zrovna to samé, co má někomu zazlé, nebo chce někomu vyčíst. Kdyby tomu tak bylo, tyto stránky by nejspíš ani neměli důvod vzniknou...
Ale psal jsi i o tématech, o kterých zjevně moc nevíš, nebo spíš, si jenom myslíš že víš.
23.11.2006 21:39:00 | kEEp sM:!Le)
Souhlasím s tebou že je to bolestivá, složitá a nejednoduchá situace v níž jsi. Trvalo mi nějakou dobu, ba dokonce i několik vztahů, než jsem dospěl od egoisty k takovému pochopení a vjemu, který mi dovedl skutečně pomoci.
Když jsem promluvil s bývalou partnerkou, mnohého nového jsem si uvědomil a mnohého starého viděl... Bylo vlastně o co stát, když člověk na druhém vidí samé chyby? Ne. Přeci každý ve světě máme toho, kdo nám porozumí, kdo nás bere i s chybami, kdo nám důvěřuje, kdo je nám oddaný. Vždyť zasluhujeme kolem sebe lidi, tak jako lidé zasluhují kolem sebe jiné lidi co by se úpřimně milovali, pomáhali si a stávali se sobě vzájemnou oporou. Je krásné vážit si člověka, ale dá se tolik vážit podezíravosti a nedůvěry? Falešným obviněním? Nemyslím si, že tato energie na mne působí moc pozitivně... Cítím, jak drásá mou duši.
Tak tedy přijímám, že maleriálně oddaný a zaslepený člověk má v tomto světě plnohodnotné místo, nikterak jej však nemusím mít v mém osobním životě.
Život s partnerem by měl mi být lékem i radostí. Je krásné dávat sám to, co bych chtěl mít v partnece. To bylo příčinou toho, proč jsem mluvil s ní, abych zjistil co se změnilo a co naopak bylo stejné, vedoucím onehdy ke krachu našeho vztahu. Uvědomil jsem si veliké nepochopení a bolest na obou stranách nás partnerů. Přiměl jsem tak sebe ve své víře, otočil se a hledat to, co chci dostat a co dávám.
Ne všichni vnímáme tímto způsobem náš svět, jež komplikován jest emocemi a následným rozumovým výkladem z tohoto pocitu...
Mnohdy právě proto trpí citlivé a věrně oddané duchovní duše v lidech na přístup duší v lidech materialistech. Kdo vnímá a cítí lásku povrchně, pak povrchno jej učiňuje šťastným.
Kdo vnímá a cítí lásku duchovně, pak duchovno jej učiňuje šťastným. (Duchovní i duševní láska je ta, která vyvěrá z pocitů k duším a vědomí nás lidí , jako fyzikálních trojjedinných bytostí.)
Kdo vůli užije a jde, jde tam, kam se jeho vůle pohybuje :)
Posílení tobě ;)
18.11.2006 22:39:00 | RešHeNúnHe
Něco takového právě teď zažívám a není to vůbec nic příjemného! Máš pravdu - říkám si, že se ti to říká lehce! Když o to jde v danou chvíli, tak nad ničím z těhle věcí většina prostě neuvažuje a bojí se! A já se taky bojím. Máš možná pravdu, ale jak jsem napsala - když se to někomu děje, nemá zrovna moc čas a ani náladu přemýšlet.
18.11.2006 16:13:00 | Karlička