Životní zlom

Láska
Co vlastně znamená to slovo, plné zoufalství, krutosti a zrady?? Pravděpodobně nebudu jediná, kdo si klade tuto otázku, ikdyž mi to tak občas připadá. Je to asi sobectví, že nedokážu vidět problémy ostatních. Jsem natolik obklopena svými na první pohled nedůležitými starostmi, že si ani nepřipouštím, že někdo jiný je na tom třeba ještě hůř. Napadá mě, není to nevděčnost?? Můj život je v porovnání s tragickými osudy jiných lidí, o kterých se dovídám denodenně v novinách nebo v televizi, naprosto pokojný a bezstarostný. Nebo by takový alespoň mohl být. Tak proč už nejsem šťastná?? Kdy nastal ten zlomový okamžik, kdy se z dítěte, kterému ke štěstí stačilo jenom to, že může běhat venku s kamarády, stala osoba naprosto odlišná?? Člověk, který už se pomalu nedokáže radovat vůbec z ničeho. Ani z toho, že žije. Přitom samotný život, by měl být důvodem ke každodenní radosti. Tak proč, proč se skoro ke každému úsměvu musím poslední dobou čím dál tím více přemlouvat?? Na tuto otázku se odpovědi asi také nedočkám. Kdo jiný by mi však mohl odpovědět, než jenom já sama??