Čas

Co je krátký čas, oproti dlouhému, když ten krátký někdy může znamenat víc, než jen pár minut. Říká se, že se má v nejlepším přestat. Takže vlastně ten dlouhý čas ani nepotřebujeme.
Jenže, proč se potom říká, že všechno potřebuje čas? Když se nad tím zamyslím, tak někdy je toho času potřeba strašně moc, aby se něco urovnalo, přeskočilo, nebo snad přestalo bolet, nebo naopak, teprve bolet začalo.
Na to, abychom se naučili dvacet stran do dějepisu potřebujeme času spoustu, všem jen v případě, že jsem celou dobu výuky nedávali pozor a nepamatujeme si nic. V opačném případě si alespoň zapamatujeme fakta a učení pak není tak složité.
Na to, abychom si nachystali věci do školy už tolik času nepotřebujeme. Takže pak máme víc času na učení…teda ne všichni. Někteří pak mají víc času na to, aby byli s přáteli. Jen si řekněte, čemu byste dali předost vy?
Musím se smát, protože na délku času, která by byla skutečně ta nejideálnější, se asi nikdy nepřijde. Ten, kdo si nic nebere se ze všeho také rychleji vyhrabe a daleko dřív může zase normálně žít. Pro některé je všechno přece jen složité a všechno jim také déle trvá.
Někdy čas chybí, někdy na něco není dost času, prostě se někam ztratí a v tu chvíli nevíme, kam. A co pak máme dělat? Je to asi zákon, že ve chvíli, kdy potřebujeme, aby šel čas klidně mílovým krokem, vleče se ještě víc a stále zpomaluje, zejména pak u konce se téměř zastaví.
Všechno má svůj čas, něco přijde teď a něco později, na něco jej potřebujeme víc, na něco míň,ale jisté je, že na všechno se potřebuje a je fajn v něm mít i nějakou rezervu, protože ne vždycky jde všechno přesně jako hodinky a do vymezeného času nám může vejít ještě něco jiného, zcela nečekaného …
Když nad tím tak přemýšlím, tak ani hodinky nejdou přesně, ty moje jdou třeba o dvě minuty dopředu a druhé se neustále zpožďují o třicet vteřin. No a pak se s přáteli hádáme, komu jdou správně, ale přesně na minutu. Myslím, že ani v televizi ten čas není přesný,na jednom programu je vždycky o minutu víc, než na druhém.
Všechno vychází z času, všechno je otázkou času, ale co ta otázka znamená? Nejspíš právě tu dobu, co je nám vyhrazena. Je otázka času, než se naši vrátí z nákupu, než se zítra vydáme do Brna k babičce, všechno je to jen o otázce času, který ještě máme navíc.
No…čas navíc samozřejmě nemáme, protože i když se nudíme, tak jej svým způsobem zaplňujeme. Někdy mě mrzí, že jde tak rychle, jinde mě otravuje, jak se umí vléct. A přitom je to jen o iluzích, o pocitu, že jde pomalu nebo rychle. A jistém namlouvání a domněnce. On jde pořád stejně rychle.
Čas ale taky není dokonalý a jednu věc skutečně neumí, neumí se vrátit zpět. Film na kazetě přetočíme, ale dobu, kdy byl natáčen už ne. Cd si můžeme přehrávat znovu a znovu, ale dobu, kdy ji zpěvák nahrál poprvé už ne.
Mnohdy je to nelítostný otrokář, který nás praští přes záda, když se někde zapomeneme a nejdeme dál. A ta bolest je ještě větší, než skutečný bič, protože mnohdy zasáhne naše srdce, duši nebo vůbec celý zbytek života. Skryje se do vzpomínek a vzpomínky se nedají zapomenout.
Čas je krátký po celý náš život, protože až budeme umírat, řekneme si, bože, jak rychle to uteklo…