Objev na zastávce

Jednoho chladného rána jsem stála na autobusové zastávce. Svítalo a zdálo se, že už slunce zvítězí nad mraky. Byla mi zima, zachumlala jsem se do teplého oblečení a zahleděla se před sebe.

Ve škvíře u silnice kvetla žlutá kytička. Stála tam ve vší kráse na zeleném vyšším stonku. Snažila se být co nejblíže slunci. Napadlo mě, z čeho asi vyrostla? Z prachu u silnice, dokázala z něho vytáhnout všechny živiny a to bez všech lidem potřebných vymožeností, jako jsou třeba vitamíny a UV filtry.

Potřebuje k životu jenom kousek místa a slunce. Pozorovala jsem tu kytku, kterou lidé nazývají "plevel" a přemýšlela jsem, jak by asi ona nazvala nás. Nás lidi, věčně s něčím nespokojené. Věčně bojující za svá práva a místo na tomto světě. A jaká práva má tahle kytička? Málem s úklonou jsem se s ní rozloučila a nastoupila do autobusu, který zrovna přijel.

Ten ji na pozdrav ofoukl plynem z výfuku.

Promiň nám to kytičko, jsme už prostě takoví.