Splněné přání

Sofie sebou trhla, probudilo ji mrouskání její kočky Coventry. Na každého jiného by se zlobila, ale Coventry vzala k sobě do klína. A za příjemného vrnění se opět ponořila do své říše snů, v romantické zahradní houpačce, která zpříjemňovala život obyvatelům domu obrostlém vínem již několik let. Toto nebyla neobvyklá situace, Sofie snila pořád. Byla nerada, když jí někdo z jejího snu vytrhl, protože vždy snila o velkých věcech. Na krásné prince ani bohatství pomyšlení neměla. Sofie byla krásná, měla však jen velmi málo přátel. Nikdo nechápal její sny, nikdo z jejích vrstevníků netušil, co znamenají pro lidstvo války, co znamenají vraždy ve světě. I její vlastní matka byla přesvědčena o tom, že její dcera není normální. Snad se Sofie špatně narodila, snad ji sudička u kolébky nadělila příliš mnoho citu pro druhé. A možná už v té kolébce se Sofie rozhodla, že jednou změní svět. Velmi těžký úkol si tato mladinká dívka předsevzala. Co když si vše představovala jinak? Každý přeci ví, že kouzelní dědečkové neexistují a zlatou rybku se podařilo chytit pouze v pohádkách. Sofie však jednoho dne vyrostla, vyrostla a každý jí začal poslouchat. Celosvětové noviny vydávaly její články. A knižní nakladatelé se ´rvali´ o právo vydat první knihu podepsanou tím romantickým, vášnivým a úspěšným podpisem Sofia Clair. Co to však znamenalo pro mladého snílka. K čemu jí byly peníze, které nikdy nechtěla. Chtěla jiný svět, svět, kde lidé na sebe budou hodní. Chtěla pryč lidi, kteří si pro úspěch šlapali po hlavách, kteří vraždili své přátele. Chtěla svět, kde se znásilnění nebo krádež nebude brát jako něco fádního, jako součást obyčejného dne. A najednou letěla. Letěla nad Afriku, jediným mávnutím proutku přestali lidé umírat. Letěla jako pták, jenom se odrazit. Vzlétla nad Tibet, opět stačilo jen mávnutí a lidé byli svobodní. Ano, zrušila komunismus v Číně. Kouzlo bylo tak silné, že se dostalo až na Kubu, kde lidé začali tančit v rytmu samby a tančili až do rána. Hudba se dostala až do USA, při její melodii si George Bush uvědomil, jak ubohé je vykořisťovat Irák. Ty nádherné melodie se přenesly nad celý svět a ten jakoby zrůžověl. Avšak bez varování se ozvala obrovská rána. Nejspíše to bylo to, jak Sofie spadla zpátky na zem. Zpátky do květované zahradní houpačky. ´Coventry, pojď sem.´ Kočka se jí ladným skokem dostala na klín a začala příst. Sofie opět usnula s nádherným úsměvem na její líbezné tváři. Snad se to jednou splní.