Život.

Úvaha na téma "ŽIVOT"

Když uslyším toto slovo hned se mi vybaví slovo "máma". Vžďyť právě díky ní mám možnost dýchat znečištěné ovzduší, dívat se místo na pískoviště plné dovádějících dětí na pískoviště plné injekčních stříkaček, spící lidi na městských zastávkách. Ale to jsou jen části ze špatných stránek života. Našli by se i dobré. Ale věřím, bohužel musím věřit, že jich je málo, velmi málo. Dokonce i já, která toho v životě moc nezažila ví, co znamená strach, úzkost, smíšené pocity. Opět jen ty špatné stránky. A ty dobré? Pár by se jich našlo. Dětství, spousta krásných vzpomínek, skvělí přátelé...rodina.

Ale co je doopravdy život? Souhra náhod? Osud? Nebo takový, jaký si ho uděláš?
Osobně bych volila všechny tři možnosti, ale jde to?! Jen, kdyby se člověk dokázal zamyslet, alespoň trochu. Pak by možná došel k názoru, že co se bude dít v jeho životě je už dávno, dávno předurčeno. Ale! Ale, on má možnost tomu čelit, změnit něco, co se mu nelíbí. Otázkou je... Udělá to? Neudělá. Protože on nemá čas myslet na to, co bude dál, za pět, deset, dvacet let. On myslí na přítomnost.

Ale někdo naopak má pocit, že život je jen náhoda. Souhra náhod. Všechno splyne do jednoho. A člověk se ani nestačí divit jak a proč.

Život, ale není jen zlý a krutý, dokáže být i dobrý. Proč se tedy každý dostává k tomu, aby řekl „už není pro co bych žil". Vždy je přeci pro co žít. Rodina, přátelé, zaměstnání, ale i zvířata dokáží udělat z černobílého života život pestrý.

Stojí opravdu za to utíkat před životem? Ať je to osud, nebo souhra náhod, ať je to třeba na každém z nás jak budeme žít. Útěk není cíl.