Rozhovor

„ Víš, možná už bychom si měli promluvit.“
……….mlčí

„ Je na čase, tak mě prosím nepřerušuj!“
……….mlčí

„ Už toho mám opravdu dost. Už tě mám po krk. Opravdu mě nebaví čekat na nějakou změnu. Stále pořád dokola ta ohraná písnička. To co udělám já, uděláš taky. Copak nejsi trochu samostatný?“
……….mlčí

„ Když vyrazím večer ven, bez zeptání se vydáš se mnou. Nestojím o tvou přítomnost. Necítím se v ní nejlíp. Do mysli se mi dostávají bludné myšlenky. Bojím se potom, jen díky tobě, přejít park.Co krok, to pohled zpátky. Snad čekám nějakou nestvůru. Jenže- prázdno!“
……….mlčí

„ Nedokážu se na tebe dlouho dívat. Jsi mi až moc podobný, a já si uvědomuji své chyby. Každá minuta strávená pohledem do tvého nitra, mě krvelačně sežere hodinu života, tím, že přemýšlím proč. Proč jsi takový a proč jsem takový i já. Možná jsme se i spolu narodili. Jen každý jinde. Trochu se však bojím zeptat, kdo tě vychovával. Odpověď může bolet, že?“
……….stále mlčí

„ Vynoříš se ze mými zády vždy,když to nejmíň potřebuji. Sedneš si ke mně před lavičku a mlčíš, přesně jako teď. Nikdy jsem od tebe neslyšel: slova podpory, nebo pochopení. Třeba ctíš pravidlo, kdo mlčí nic nezkazí. Proč tedy za mnou chodíš? Vysmíváš se mi? Vylezeš vždy ze svého úkrytu jen když se potřebuješ pobavit? Jsi sobec! Tvůj život je složen ze střípků našich schůzek, ze kterých se vždy vylžeš.“
……….mlčí

„ Je to paradox, ale jsi současně ten nejvěrnější přítel. Vím, že přijdeš znovu a znovu. Troufám si říct, že budeme přátelé do konce života. Možná i po něm. Kdo ví. Mohli bychom být skvělá dvojka, co spolu všechno překoná, jen se mnou prosím mluv! Jen jedno slovo, ať vím, že mě posloucháš, bereš vážně….“
……….ticho

„ Dobře, nepochopil jsi mě, tak snad příště. Teď jdi, a nech mě spát!“
- zhasínám lampičku a můj přítel-nepřítel se ztratil do ztracena. Nevím, kam odešel, ale jsem rád. Teď můžu v klidu usnout a vím, že ve tmě nemá šanci….