Jsem dobrá dcera?

Ležím v posteli,listuju si ve své oblíbené knížce citátů a pojídám čokoládu. Na straně 392 objevuji rádoby vtipný citát:
Rozdíl mezi dětmi a rodiči je také v tom,že děti nerady ukazují fotky svých rodičů. N.N.
Možná ale stojí za chvíli zamyšlení…

Téměř všichni rodiče se chtějí svými dětmi pochlubit. Snaží se ostatním předvést,že jejich děti jsou prostě dokonalé. A tak všem ukazují fotky svých ratolestí,chlubí se jejich výtvory a přejí si slyšet jenom samou chválu.
Když přijde návštěva,nutí své děti recitovat básničky,zpívat písničky a vůbec je vlastně předvádějí jako cvičené opičky. Moje maminka to sice s „drezúrou“ nepřeháněla,ale i já do dneška na něco podobného s úsměvem vzpomínám. Pokaždé,pokud jsem šla s mamkou po městě a potkaly jsme někoho známého,mi významně stiskla ruku a sykla: „Pozdrav!“
Jsou ale tato opičátka dobrými syny a dcerami? Myslím si,že ne. Děti by přece měly mít vlastní rozum a ne jen tupě plnit příkazy rodičů. Nemám pravdu?
Roztomilé opičky však rostou a stávají se z nich tvrdohlaví šimpanzi,kteří pohrdají autoritami. Snaží se mít vlastní názory a možná trochu z trucu dělají pravý opak toho,co by si jejich rodiče přáli. Svým rodičům dávají jasně najevo,že o jejich přehnanou péči nestojí. Jsou to ale špatné děti? Já si myslím,že ne. I ta sebeposlušnější opička má přece právo se bouřit,pokud si v srdci nechá místo na své rodiče.
My s mamkou taky často diskutujeme,ba možná se i hádáme,ale obě dvě moc dobře víme,že máme jedna druhou ráda. Je tohle důkaz,že jsem dobrá dcera?

Naše hádky se nejčastěji týkají mého podílení se na chodu domácnosti. Bez mučení se přiznám,že domácí práce zrovna dvakrát v lásce nemám,a tak se jim vyhýbám jak jenom můžu. Uznávám ale,že dobrá dcera by rodičům pomáhat měla. Takže v této oblasti mám ještě hodně co dohánět. Jsem proto špatná dcera?

Šimpanzi se pomalu zklidňují a stávají se z nich moudří lidoopi,kteří si musí najít své místo v životě. Mají rodiče právo do jejich rozhodnutí zasahovat?
Já teď řeším otázku,zda zamířit na nějakou střední školu,nebo pokračovat ve studiu na gymnáziu. Chci si o své budoucnosti rozhodnout sama… I když zkušenosti starších nemusí být tak úplně k zahození… Jsem proto špatná dcera?

„Leni,pojď umýt nádobí!“ volá na mě mamka. Rychle zavírám knížku a rychlostí blesku se řítím do kuchyně. JSEM PŘECE DOBRÁ DCERA!?