Džihád

Džihád

,, Mír nemůže nikdy být, protože každý den bojujeme o vlastní existenci“

Je noc. Tma. A podezřelé ticho. Bledý měsíc zahalený do průsvitně šedých mraků pomalu putuje přes bitevní pole. Svým mrtvě bílým svitem přejíždí přes obličeje padlých mužů. Pole jsou potřísněná krví vojáků. Ve vzduchu bez závanu větru je cítit napětí, nejistota,…strach.
Chceš zavřít oči, ale hlavou ti letí otázky, jestli je ještě někdy otevřeš. Pot ti stéká po čele a padá do očí, komáři ti neustále pijí krev z rán, které jsi přes den utržil na bojovém poli. Stále slyšíš nespočet hlasů žebrajících o pomoc. Před pár hodinami jsi se jim díval do očí a viděl bezmocnost, se kterou bojovali proti smrti. Chtěl jsi jim pomoci, mohl jsi jim padat ruku, ale věděl jsi, že by trpěli ještě víc. Chytali tě za nohy, doufali, že je vysvobodíš z utrpení, ty bys rád, ale pokud bys svolil, zahubil bys nejen je, ale i sám sebe. Proplétal jsi se houfy mrtvých těl, brodil se bahnem a viděl symboly všech náboženství. Tvé uši byly přeplněny hlasy modlících se k Bohu. Ze soucitu jsi zapálil svíčku a postavil ji na promáčený a ztrouchnivělý pařez. To bylo to jediné, co jsi mohl udělat. Po tvářích ti stékaly slzy mísící se s krví, když jsi svým ostřím probodával srdce umírajících druhů, abys zkrátil jejich trýznění. Tvé boty zapadávaly do stop vtisklých do hlubokého bahna, když náhle končili. Podíval jsi se na okraj zkalené cesty a tvůj zrak spočinul na vojákovi s krvavou rýhou přes celý obličej. Viditelně žil, neboť sebral poslední síly k tomu, aby ti řekl: ,, Pax victoria est!“ Zavřel oči, upustil meč, který doteď svíral ve své pravici a navždy odešel. Poklekl jsi, stiskl jsi mu ruku a
vyslovil:,, Mors pax est, vicisti, sed vivo et per pacem pugno…“

Pax victoria est= mír je vítězsví
Mors pax est, vicisti, sed vivo et per pacem pugno= Smrt je mír, vyhrál jsi, ale já žiji a bojuji za mír