Smrt

Smrt………

Co je to vlastně smrt? Je to konec nebo začátek něčeho nového? Vysvobození či zatracení?

Lidé co chodí do kostela, v boha věří a slušní celý život jsou, tak nebe jim je odměnou. Tihle lidé věří, že po smrti něco je, budˇ peklo nebo ráj. Pro hříšníky peklo, kde v kotli se smaží a za své hříchy co spáchali na zemi pykají. Pro slušné lidi nebe, kde žijí bez bolesti a nenávisti.

Tak proč se ti lidé bojí i tak zemřít? Proč se bojí smrti, když v boha věří, co slibuje jim ráj, že po smrti líp jim bude a žít budou jak v pohádce. Bojí se toho, že bude tam jenom tma a prázdno. Tak proto si myslím, že v boha věří. Mě to přijde nesmyslné do kostela chodit, církvi prachy darovat, když se stejně budu bát zemřít, kuli tomu že nebude po smrti žádný ráj. Ale asi snazší život to je, když vás nesužuje nějaká nemoc nebo stáří, tak o posmrtném životě přemýšlíte jak je v bibli popsaný. Nevím, jak o smrti přemýšlí jiní lidé, co v boha nevěří. Já z ní však mám určitý respekt, jednou sem si při požití jedné látky myslel, že doopravdy umírám. Nebylo to nic příjemného, ležel sem ve své posteli a všechno pomalu zhasínalo, zůstala jen jedna malinká škvíra, kterou prostupovalo světlo. V hlavě se mi honily myšlenky o konci, o tom že už neuvidím své přátele, o tom že nebudu už nikdy milovat a milován. Nic sladkého to nebylo, jen strach a nicota. Strach z toho, že sám zemřu a s nikým se už nerozloučím. Ale stejně si myslím, že smrt je vysvobození z tohohle světa, který je plný shonu, závisti, práce a pravidel. Je to dárek za ten těžký život co člověk žil.

Smrt je ke všem stejně spravedlivá. Nikdo se jí vyhnout nemůže, jen o kousek oddálit třeba transplantací srdce, ale nic víc žádný lék na nesmrtelnost neexistuje. Všechny si nás jednou najde, dřív či později. To je ta naše jediná jistota, co nás v tomhle světě čeká a uniknout jí nelze. No stejně spravedlivá, když je to smrt přirozená tak ano, to si člověk za to může většinou sám, že zemřel předčasně. Tím jaký život žil, když krabičku cigaret denně vykouřil, flašku k tomu a něco do žíly. Tak ať se pak nedivý, že ve čtyřiceti chorý je a nic s tím už nezmůže. Tělo není stroj, co se dá snadno opravit, promazat a znovu nahodit. Je to dokonalá věc s kterou se musí jemně zacházet. Ale lidé co zemřou při dopravní nehodě a nezaviní ji….
Tak k těm smrt, už není spravedlivá, to už smrt svině je…..

Stejně si myslím, že i lidé co celý život nevěřící jsou, tak na sklonku života se k bohu s prosbou a s věřícím pohledem kuli odpuštění, aby peklo nebylo jejich odměnou obrátí a svojí prosbu k němu vysloví. Je to ta jediná věc co člověk pro sebe může udělat, když už se smrtí ruku v ruce cestu jde. I já bych se tak zachoval a bohu kuli ráji svojí věrnost sliboval. Nechtěl bych žít tu tmu, co po tomhle barevném světě vysvobozením je. Sice bych o ní už asi ani nevěděl, ani o těch červech co ve mně v podzemí lezou. V tu poslední chvíli bych tak určitě přemýšlel, ale teď tu nicotu, jako spásu schvaluju. Nic víc nechci, jen tu tmu.