Vím že bude líp...

Stojím v přeplněném metru,co chvíli mi někdo šlápne na nohu,drcne do mě….mp3 puštěná na maximum,marně doufám že její zvuk přebije tu běsnící bouři v mém srdci.Přemýšlím….o škole , o životě , o něm…….Do nekonečna si vyčítám výběr své střední školy , do nekonečná se obvinuju z hlouposti a především pošetilosti…uvěřila sem lákavým nabídkám , které mě zaujaly…ale nikde jsem si doopravdy neověřila , kam se to vlastně hlásím….zvorala jsem čtvrtletku z matiky , ale já tu 3 POTŘEBUJU ! ! !

Nesnáším svůj život, zrovna dnes,za tři dny jsou Vánoce…..nemám skoro žádné dárky , nesnáším se , všichni nesnáší mě…už blázním…..

On….pozval mě na rande ,ale co když toho ted lituje ? ….určitě bude na ICQ…těším se na něj…on je muj život,moje spása,jsem na něm závislá…..potřebuju na všechno znát jeho názor ,potřebuju ho…jen kdyby netrávil tolik času pitím…..

Sleduju svůj odraz na skle dveři….přejíždím ze stanice do stanice a poslušně čekám až se dveře otevřou a já budu moct vystoupit….

Zrcadlo…..né to jen dveře za kterýma se skrývá tma tak působí…..vidím svoji tvář….ale je jiná než jindy…je pobledlá , tmavé kruhy pod očima mi přidávají roky….v očích se mi třpytí slzy které se tak moc snažím zadržet….červené tváře a nos od mrazu jsou jedinou barvou v mém obličeji….

Proč? Proč mi nikdo nerozumí?Proč mi nikdo NECHCE rozumět ? Ptám se sama sebe a sama si taky odpovídám….protože mi rozumět nemohou…nedám jim šanci….mám depresi že mě nikdo nemá rád…přeto vím že má…je spousta lidi kteří mě mají radi , vím to, říkají mi to a já jím věřím….jen jim nedám šanci…NIKOMU nedám šanci….ale Proč ?...na to už odpověd neznám……

Jdu domů..sama..v hlavě mě tíží spousty myšlenek…musím je ze sebe vypsat…musím je dosat ven…..zapínám počítač,icq…..je tu..píše mi….vztek a smutek ze mě rázem opadá…je opilej….nesnáším to….hádáme se…..

Ale přesto ho miluju, přesto bych nikdy svoji školu neopustila a přesto mě už nenapadaj myšlenky na smrt…..já totiž vím že bude líp…..