Proč jsem se rozhodl začít psát

Psaní je umění. Forma vyjádření.
A jako taková je nejzábavnější a nejuspokojivější, pokud se dělá
co nejvíc v souladu se spisovatelovými preferencemi.

Někdo chce lidem nastavovat zrcadla jejich strachů, někdo chce působit na obecně
rozšířená přesvědčení způsobem, který by podle jeho mínění prodal nejvíc kopií a vydělal nejvíc peněz,
někdo chce prostě šířit svůj úhel pohledu na svět způsobem, který by lidem co nejvíc prospěl.

Tyhle tři aspekty se nevylučují, naopak si myslím že většina, ne-li všechny pozemské příběhy, které jsem si zamiloval
a zamiluji mají v sobě aspoň špetku všech tří elementů. Je tu ale možnost vybrat si jeden z elementů jako
ústřední a nechat ostatní dva hrát pomocnou roli, jako jedna nota, která v sobě ve specifickém pořadí obsahuje
celou hudební stupnici.

Technika vyjádření a znalost jazyka k psaní patří. Samotná a neživená touhou a silnou emocí nemá velkou sílu,
ale působí jako pilíř který spisovatele nejrůznějšími způsoby ujišťuje, že dělá svou práci "správně".

Důvod proč jsem technikou psaní na škole opovrhoval je prostý - neměl jsem důvod mluvit.
Vytvářel jsem mnoho separace, řídil jsem se převážně cizími přesvědčeními a
nevěřil, že moje vlastní úhly pohledu mají sílu pozitivně ovlinit číkoli život.

S rostoucí touhou být sám sebou a dělat věci, které já sám považuji za zajímavé a vzrušující
začaly odpadávat moje snahy kritizoval ostatní, dokázat lidem že za něco stojím nebo následovat
"jednu správnou cestu myšlení" a byly nahrazeny oceňováním dokonalosti individuálního vyjádření,
touhou tvořit a dělit se a vytváření úhlů pohledu, které jsou pro mě v daném okamžiku nejvhodnější.

Tohle já nemá zapotřebí kritizovat kohokoli, že se ke mě choval nebo chová určitým způsobem,
nechce se zdržovat poukazováním na věci, které je mezi některými lidmi slušnost považovat za nemožné
a zmrazovat se na místě vymýšlením důvodům, proč nejsem tam kde bych chtěl být.

Naopak mi pomáhá nacházet zábavné, účinné a efektivní způsoby jak přijít do kontaktu s dalšími a dalšími porcemi
mého vědomí a posouvá mě směrem, kterým chci jít. Bez snahy někoho překonat nebo někomu něco dokázat.
Jen pro extázi, kterou přináší tenhle typ tvoření. Protože v takových chvílích se cítím doopravdy naživu.