Život ?

Za 3,5 hodiny vstávám do práce. Je mi 23 let, v životě jsem toho moc nedokázal, většinou trable znáte to. Jsem vyučený automechanik. Práce s auty mně bavila, jenže po škole nejde v dnešní době najít uplatnění v oboru bez praxe. Takže pracuji jako formíř na slévárně. Dělám tam 2 roky, začínal jsem jako slévárenský kovář, dotáhl jsem to na formíře. Svou práci dělám dobře jsem na ní hrdý, né na pozici ale na náplň práce. Sem tam jsem měl deprese z toho jestli to co dělám je dostačující, jestli mi to stojí za ty nervy v životě jak doma tak v práci. Zjistil jsem že ano. Jsem v tom kurva dobrej ovládám celý technologický postup jak formování tak vše okolo podstatné. Jenže dnes v noci mně trápí otázka života. Mám 23 výuční list na krku bez matury(mimochodem maturu dodělávám, chci si dokázat že na to mám)minulost né moc růžovou a budoucnost nejistou. Nedokázal jsem nic. Akorát nadělat dluhy, neříkám že ne vlastní hloupostí to ne, ale nebyla to jen má vina. Teď ve mě hlodá otázka, jaké to bude až budu starší. Nechci umřít a nic si neužít, nechci umřít jako starý zahořklý mládenec bez odkazu budoucí generaci. Neříkám že jsem nějakej slavnej to ne, ale nechci umřít bez toho aniž bych se ohlédl a řekl si jo nežil jsem ten zkurvenej život na darmo. Chtěl bych toho tolik poznat, tolik prožít sám i s partnerkou, ale nemůžu. A nechci to dohánět až mi bude 30. To fakt ne. Mám strach že stárnu moc rychle a neužívám si život tak jak bych chtěl. Mám deprese že se jednoho dne probudím a budu mýt 30. narozeniny a hovno za sebou a ještě dalších 30 let před sebou. Děsím se toho jak čert kříže. Nevím jak to napravit abych se uklidnil, vždyť je to koloběh života, o to žádná, jen se mi zdá že to utíká strašně rychle. V dnešní době kdy jeden den máte dost na to aby jste žili průměrný život a v zápětí to druhý den ztratíte, ale musíte žít dál to tak asi chodí. Nevím možná reaguji přehnaně, ale rozhodně opodstatněně. Nebaví mně stárnout bez zážitků, to je život pak stereotypní a zralý akorát na mašli. Nezbývá nic jiného než se zamyslet, snažit se dospět do stádia kdy se s tím člověk smíří a možná to bude pro všechny zúčastněné strany nejlepší řešení ...