O chybácd, dobru, vůli, životě...

Bez chyb se živtní dráha a sbírání moudrostí neodvíjí. Mnoho z nás zaplatilo za své zkušenosti mnoha omyly. Věřím v lidské dobro, není na každém kroku, ale není ho zas tak málo. Bývá skryto uvnitř nás a musí se oprašovat a opěvovat. Jen tak ztratí vrozený ostych a začne narůstat. Je jen otázkou vůle, aby se trvale prosazovalo. Vůle by měla být mottem našeho veškerého snažení při brázdění životem. Rovněž pečlivější a vytříbenou poslušností si rychle uvědomujeme vše vznešené kolem sebe, jeho krásu a štěstí v životě. Tímto způsobem narůstá naše skromnost a současně i oddanost k životu. Pokud neuposlechneme moudrého vnitřního hlasu, ovládne nás zlost, závist,celková zatvrzelost s neposlušností. Ztrácíme soudnou vědomost a pozbýváme úctu k životu. Začneme žít povrchně, pasivně ke všemu, co nás obklopuje a i sami k sobě. Tento nepřirozený stav ducha je zapotřebí rychle zapudit, uvědomit si, že jsme sešli z cesty života a štěstí. Prvním krokem k návratu je přiznat si omyl i chyby a stanovit si nové zásady a cíle!!!