KAM KRÁČÍŠ?

Ano… ještě, že nejsem první…

Nevadí, že neumím mluvit a jsem sobecky šťastný. Oni ví, jsem přeci v bezpečí, ani o tom nepřemýšlím. Zmítán poživačnou touhou žít... učím se. Oni přeci ví… jsem v bezpečí.

Ještě, že nejsem první… ještě, že už vím, přeci jen, se musím učit. Jen… jen ta poživačná touha…

Ještě , že nejsem první… nejsem, ale chci! Je přeci správné být první. Jen… jen ta poživačná touha…

Zavát prachem, ztracen mezi mnoha… Sobecká touha, pošlapána v propadlišti žití, krčí se před těmi, co ví. I já přeci vím…

Jsem ten, co kráčí. Ten, a ten jediný, protože Má cesta je má. Jen, jen nevím kam kráčím…

Ještě, že nejsem první…..