Vítejte v realitě

Znáte ten pocit, kdy se cítíte sami a jediný, kdo vás opravdu chápe je váš čtyřnohý mazlíček, co si spokojeně vrní, protože vlastně ani neví a ani nikdy nebude vědět, co právě v tu chvíli prožíváte? Protože prostě ať chcete nebo ne, je svým způsobem odtrhnutý od naší reality. Chápou vaše pocity a tak si k vám lehnou a nechají vás vyplakat do kožíšku, ale nevyřeší problém.

Znáte ten pocit, kdy se na vás ostatní dívají, jako na celebritu, jenž se potuluje ve světě zloby a pomluv? Jste jen jako objekt všeho zlého a v životě jste toho jistě hodně provedli, protože to právě jedna paní povídala. Je to tolik věcí. Najednou se jednoho krásného rána dozvíte, co se o vás říká a tak vám všecko dojde. Prošla jsem kolem jedný holky, co mě nezdraví a najednou pozdravila. Aha. Bylo to asi tím, že se něco dozvěděla a tak jen čekala na mou reakci.

A co takhle, když se snažíte se všech sil a nikdo vás nepochválí, protože právě ve světě se musí kritizovat?...se vším vše souvisí. Jak já se mám pochválit, když nikdo nechválí mě? Je to těžké. Někdy to vypadá, jako by jste tím ostatním byli jen pro smích, snažíte se. To je tak hloupé. V tomto světě se snažit? To může asi jen blázen.

Ostatní k vám chodí pro radu, pochopení, které se jim nedostalo, když ještě před vámi zašli za svou údajnou kamarádkou, která je nechápe a tak se cítí moc sami a vy se nabídnete a jste jen zpovědnice. Chodící zpovědnice, která asi nemá svých problémů dost. Jenže jedno je vám blbý. Nechcete je odkopnout, protože víte jak se cítí. Ví také někdo, jak se cítíte vy? A lepší otázka...zajímá je to vůbec?

Když se však k někomu otočíte zády, jste bezcitní. Když se chováte hezky jste hloupoučký a naivní. Když se chováte hnusně, jste jen namyšlený. Tak jak se má člověk v tomto světě chovat?

Nebylo by snad lepší, neodsuzovat a poznat člověka? Vždyť se říká, že každá mince má dvě strany a názory více úhlu pohledů.