...

Je to moc hezký, že beru do ruky papír a tužku. Mám jen potřebu, něco napsat. Jistě, že mám důvod. Přeci chci napsat tu úvahu... o tom. Ano, tato myšlenka je dostatečným důvodem.

Má svůj smysl, to je také podstatou myšlenky.... ona sama.Její sestrou, je myšlenka opačná. Dá se říct, že je máme k dispozici ve stejnou chvíly.
Nemůžeme, je ale mít obě...

Jenže i ona...ta myšlenka, má svůj důvod. Ale jaký, když mám ve stejnou chvíly k dispozici obě...(ty sestry). Máme to tak přeci všichni. S trochou nadsázky bych se dokonce nebál použít slova jako: volnost, demohracie..:-)...

Už si skoro začínám myslet (ach jo, zase myšlenka), že je za tím, něco víc.
Ale co? Zase myšlenka? Nene, to by pak byl přeci začarovaný kruh.

I slovo myšlenka, obsahuje vše. Je-li to jen několik písmenek na papíře vyřčených do vzduchu, rozplyne se stejně tak snadno, jako vznikla (tedy jen v nás). A ta její sestra? Dokáže vše.

Jsme velcí (malí) režiséři svých myšlenek. Je to naše právo i povinnost.
Dobrý sluha, špatný pán. To je...to je skoro jako...
Nechci být závislý na myšlence. Co když se v nich ztratím, nevyznám, co když...

Neřeknu Vám, proč jsem to vlastně napsal. Byla by za tím zase jen...

Prostě jsem to udělal.