Slepí...

Slepý člověk… Jaké to je, nevidět? Nevím… Asi se tím změní celý svět… Ale myslím, že člověku, jako jsem já, by více scházel sluch. Miluji hudbu, bez ní neumím žít… Když člověk poslouchá hudbu a zavře oči, může si vytvořit svůj vlastní svět.
Občas je skvělé některé věci nevidět, mít svůj svět, kde je vše mnohem krásnější. Na druhou stranu, nevidět už nikdy nic...? Věc pro mě absolutně nepředstavitelná… Jsou lidé, kteří se narodili a neviděli… Musí mít svůj vlastní svět. Třeba krásnější. Ale co když člověk o zrak přijde během svého života? Jaká je to ztráta? Najednou ztratit všechny ty barvy a tvary kolem sebe a mít je jen takové, jaké si je pamatuje… Je to stejné, jako když zavřu oči a představuji si? Nevím. Je to velká ztráta?
Záleží na člověku. Člověk, který miloval svět kolem sebe, takový, jaký ho mohl vidět, musí trpět. Člověk s velkou fantazií se možná umí se svým osudem smířit lépe, stále vše „vidí“, tak jako dřív. Jaké to je, vidět jen tmu? A vidí vůbec takový člověk „tmu“? Pokud se narodí bez zraku, nejspíš neví, jak vypadá tma a nejspíš ani nedokáže pochopit, co to je "vidět". Nikdy tento smysl nepoznal. Ale má jiné smysly. Více citů, naučí se lépe použít to, co má.
Žije a pohybuje se podle sluchu, vnímá více vůní, má výborný smysl orientovat se v prostoru. Ačkoli to může znít jakkoliv krutě, myslím si, že takový člověk o nic nepřišel. Má jiné dary, neví, co je "vidět" a nemůže srovnávat svou slepost s viděním, které nikdy nepoznal.
Jak si asi představuje slunce? Někdo ho to naučí. Dá mu do ruky kulatý míč a řekne, slunce je stejně kulaté jako tento míč. Jenže je vysoko nad námi, nedá se něj sáhnout, hřeje nás, ovlivňuje celou přírodu a Zemi. A je žluté. Žluté? Co to je - „žluté“? Jak si asi slepý představí žlutou barvu, zelenou a červenou a bílou? Vidí vůbec bíle, černě nebo červeně? Vidí vůbec nějakou barvu? Je to zvláštní.
Myslím si ale, že takový člověk má oči jen jako část obličeje, protože k hlavě oči patří, stejně tak jako třeba vlasy. Má oči, protože jsou krásné a tvoří součást jeho vzhledu. Stejně tak jako nos či prsty na rukou, které ale na rozdíl od očí umí používat. Člověk, který nikdy neviděl, v životě vidět nepotřebuje. Vystačí si s tím, co má a myslím si, že život prožívá úplně stejně, jako kdokoliv z nás, a to, že nevidí, ho nijak netrápí, protože neví, co to je "vidět".
Nevím, jestli dokáže pochopit, co to je "vidět". Je šťastný, má podobné starosti jako my všichni, co můžeme vidět náš svět. Má ale i jiné problémy, které my chápat nemůžeme, můžeme mu ale pomoci je překonat.
Člověku bez zraku ovšem mohou ubýt starosti, které my prožíváme, právě proto, že vidíme tento svět. Věřím, že slepí mají svůj svět a možná je plný pěkných i ošklivých věcí, plný radostí a starostí, stejně jako náš svět.
Nedokážu si však představit, že bych přišla o zrak během svého života. Najednou nemohla vidět nebe, trávu a květiny, své přátele a rodinu, svá zvířata, všechny ty věci, na které se tak ráda koukám. Najednou jsou tady jen všechny ty zvuky, pachy a dotek. A představy a vzpomínky. Když už se něco takového přihodí a člověk oslepne, ztráta je obrovská. Nikdy si nemůžeme uvědomit cenu toho, co máme, co považujeme za samozřejmé, dokud o to nepřijdeme. Možná by se člověk měl se svým osudem smířit co nejrychleji - to půjde a přes těžkost svého údělu začít vnímat vše jinak - tak, jak to nedokázal, když viděl. Začít vnímat ty nám zrakem obdařeným lidem věci neviditelné. Začít objevovat nové možnosti svých dalších smyslů. Objevit svůj šestý smysl.
Svět je plný věcí, o kterých nemáme ani tušení. Ztratit zrak, jdu hledat to, co jsem dosud neznala a nechápala, objevit novou krásu života a světa. Užívat si a prožívat vše stejně jako předtím, ale zároveň jinak… A třeba více a lépe. Vidět svět tak, jak jsem ho nikdy předtím vidět nemohla.