Jako by nic nemělo smysl.

Jako by nic nemělo smysl. Jako by všechny slova a pohyby znamenaly jenom úbytek sil a potvrzení bezesmyslnosti všeho kolem, vepředu i vzadu.

Ležim s Tebou na posteli, nemám sílu ani k jednomu slovu. A ty řikáš: "Je to takový neukončený ten večer." Já moc dobře vim, co tim myslíš - neukončený, nijaký, ztracený, rozmazaný, nehotový, prázdný, smutný, ospalý a tak dál.

Ptám se Tě: "V čem hledat smysl?" Ty mi řikáš, že sem náročnej! Že se musim umět radovat z maličkostí, těšit se na jízdu tramvají, na dobrý kafe, na setkání... "Neni to jednoduchý, naopak," řekla si, "je to podle mě mnohem náročnější než se utápět v nicotě a bezesmyslnosti." Musim Ti dát za pravdu; je to tak, znám to, ale nemůžu to najít...