Táta

„V patnácti letech dospívající děvčata potřebují otce. Někoho, za kým by mohly jít, když je nějaký kluk trápí. Nějakou mužskou postavu, které by se mohly svěřit. Někdo, kdo jim poradí, protože je taky chlap. Když jsou malé, hlavní roli v jejich životě hraje máma, ale když se dostanou do puberty, je pro ně táta nenahraditelný. To jsem poznal u každé své dcery, když vyrůstaly, vdaly se a odešly.“

...

„S tátou si rozumíme daleko víc jak s mámou. Za ním můžu jít s čímkoliv, co mě trápí a on mě vyslechne a poradí. Na něj se můžu vždycky obrátit. Pořád je tu pro mě.“

„Byli jsme na výletě jen já a táta, mámu jsme nechali doma a užili jsme si to sami dva. Tolik jsme toho projeli a poznali…“

„Naši se rozvedli, tak jsem na střídačku u táty a jindy zas u mámy. Tenhle barák je jeho, mám tu půlku věcí. Klidně tu zůstaňte, jemu to nevadí, je pryč. Ještě mi má dovézt kolo. Koupil mi nový. A tenhle počítač mi koupil a všechno, co je tu na patře, je jenom moje. A ten skate je taky od něj.“

„O víkendu budu v Brně, jsem u táty. Bývám u něj každý druhý víkend. Každý první a v týdnu jsem u mámy. Půjdem spolu na výlet do okolí. Už jsme byli tam a tam a tam. A pak máme v plánu ještě jít do kina. A večer mě vždycky vezme na večeři někam ven. Jo a ta brigáda, tu jsem dělala u něj ve firmě. Nějaké nudné papírování. To byla teda práce. Musím být do devíti doma, aby neměl starost.“

„Měla jsem u nich spát. Došly jsme pozdě z jedné akce a její otec na nás čekal u dveří… Tak, jak na ni řval, tak na mě ještě nikdy nikdo neřval… Kolikrát říkala, když řval na její mámu, že by byla radši, kdyby řval ni. Takhle je to horší.“

„Nebo tehdy, když se mu nelíbilo to zrcadlo, co máma chtěla dát do předsíně. Hulákal, byl celý rudý, pak ho vzal a praštil s ním o zem. Vždycky mu vylezou oči z důlků, vůbec nepřemýšlí a křičí slova, která bys neřekla ani největšímu nepříteli natož svému synovi. Jak řval, že ho zabije a navzájem se škrtili. A když se jednou kvůli čemusi rozčílil na svoji bývalou ženu a vyhodil svého syna, který za nic nemoh, jen ji bránil jako svou mámu, z baráku. Všichni v domě to slyšeli. A sousedi nás schovávali u sebe doma, abychom neseděli na chodbách.“