Osud?

Věci, které nás napadají ve chvílích, které působí klidně, normálně a pohodově, nemusí být vždy také takové. Myšlenky to mohou být různé, divoké, smutné, veselé, prostě všelijaké.
Mě teď, také v takové chvíli, napadá spousta věcí, které rozhodně nejsou klidné a pohodové. Jsou bouřlivé, divoké, ale především smutné. Často mě napadají myšlenky a věci, které působí pochmurně. Samotářsky, odloučeně.
Osud si s námi hraje a, i přestože se snažíme nějakým způsobem ovlivnit a usměrnit tak, jak by se nám nejvíce hodilo, nebere ohledy na naše přání, tužby či potřeby.
Stává se tak nemilosrdným? Nevím…
Okolo sebe slyším, že osud neexistuje, nebo jak snadné je ho změnit. Stačí přeci jen chtít. Pokud opravdu neexistuje, dokažte mi to. Já na něj totiž věřím. Spoustu věcí je jakoby předurčených. Pokud chceme, poznáme, že se něco má stát. Vím a chápu, pokaždé to tak není, ale to je jeden ze způsobů, jakým si s námi osud hraje. Opravdu ho lze změnit? Co když odpovím, že nikoliv? Snažila jsem se o to… Kdyby se mi to podařilo, spoustu smutných a bolestivých věcí by se nestalo.
Proč to píši? Protože musím… Cítím to…
Jsou věci, které neovlivníme. Chtěli bychom… Ale…
Pomozte…
Mám důležitější dotaz… Zní:
„Občas se potrápit? nebo… Způsobit si obrovskou bolest, která se usadí a nikdy úplně neodezní? Ale občasné trápení nadobro zmizí.“
Pomozte…