Jarní úklid

Jarní úklid
Na jaře v novém…vykukuje na mě reklamní hláška z hromady tiskovin..
Kde začít? Přes rok nemytými okny, koupelnou, kuchyňskou linkou? To je otázka? Asi je jedno kde, jen začít.
Otevírám skříň jejíž police se prohýbají pod nastřádanými věcmi. Deset let jsem netřídila obsahy svých skříní, jen je urovnávala, až obsah expandoval do skříní vedlejších i ven. Je na čase věci vytřídit a zbytečné vyhodit.
Probírám se množstvím triček, svetříků, tašek s již přetříděných věcí, které měli být dány někomu, někam a pak zůstaly na místě a nebyly vidět, protože je schovaly jiné vytříděné věci, které taky zůstaly tam, kde jsou. Říkáte si: co kdyby náhodou..
A tak se kupí tašky, krabice, nenošené nebo již přenošené věci, boty apod. Taky je vám líto se věcí jen tak zbavit, položit je vedle popelnice natož dovnitř páchnoucího kontejneru?
Musím se smát, našla jsem botu, jednu botu do páru. Botu bez té druhé do páru. Vzpomínám na ten okamžik, kdy jsem si tyhle pěkné botky koupila. Byly v jarním výprodeji, byly šik a levné. Protože mě v šíři trochu tlačily, po týdnu jsem je odnesla do správky na vytažení. Když jsem si vyzvedávala, musela jsem nejspíš jednu nechat ležet na polici pod pultem, protože domů jsem donesla jen tu jednu.
Cestou jsem ještě absolvovala nákup v supermarketu, možná jsem ji vytratila tam. Kdo ví? V opravně obuvi o žádné botě nevěděli, když jsem tam volala. Nerozumím tomu do dnes. Zkrátka jsem si botu nechala v naději, že se druhá třeba objeví. Teď ji odkládám do krabice s odpadem. Přišel její čas.
Není jednoduché třídit skříně, vůbec ne. Alespoň pro mě ne. Každá věc, zvlášť z těch zadních řad ve mně evokuje vzpomínky. Ty momenty mi běží před očima tak živě.
Budou to dva roky co jsem se rozvedla. Všechny moje kamarádky mi říkaly: hlavně se zbav starých věcí a věcí po bývalém. Bude se ti lépe dýchat, energie se uvolní. Od té doby proběhlo několik úklidů, nutno však dodat, že pouze zevrubných. Napřed jsem vymalovala, ale teď vidím, že jsem měla začít právě úklidem. Barva by byla mnohem jasnější. Schovávat věci, vzpomínky je stejný nesmysl, jako schovávat jednu botu do páru. Tuhle botu už nikdy nebudete nosit. Nikdo vám tu druhou nedonese.
Teď to vypadá, jako bych si ze svršků bývalého muže utvořila pomníček, ale tak to není. Rozešli jsme se oba. Člověk si projde různými polohami, vztek, bezmoc, křivda a jiné. Ale dokud neuklidíte skříně, není šance uspořádat vlastní mysl. Alespoň u mne to tak je.
Necháte život plynout i po rozchodu, jakoby se člověk koukal na televizní seriál, kde vaše osoba sem-tam hraje hlavní roli. Jenže život a čas plyne, někým jsme byli, právě teď jsme a někým budeme. Rozhodně ne nikým, nikdo to za nás neodehraje. Bohužel x Bohudík. Opět jsme, musíme být v hlavní roli. Tenhle seriál už si nikdy znovu nepustíme.
Vystříhám se patetických vět a závěrů, jakože už chápu a že právě teď přišel ten moment a já už vím co znamená život. Nevím absolutně nic, nevím kudy dál, někdy to tak bolí, ale zkrátka jdu dál.
Nikdo si jistě nepřeje, aby „dál“ to bolelo ještě víc, bylo v duši zataženo, nechutno. Všichni chceme žít, být spokojení, zdraví a šťastní. Tedy si neříkám, co nechci a vyslovím pouze taková přání, která nezačínají NE. Ráda bych, toužím, chci… !!
Úklid zdaleka neskončil, ještě mě čekají pěkné hromady a jistě se opět zasměju pobrečím. Bojím se, ale také jsem zvědavá jaké pocity druhá etapa přinese .