prvníz kušenost

Před lety,když ještě byly povinné gynekologické prohlídky, jsme se s kamarádkou na svou první vypravily.Věděly jsme jen matně do čeho jdeme,protože dříve s námi o tom matky moc nemluvily a nechaly nás v tomto směru jít cestou vlastního, někdy trpkého až palčivého poznání.
Čekárna byla nabitá k prasknutí ženami mladšími, staršími,s bříšky i bez a tak jsme si nesměle ,plny strachu z toho neznáma,co nás čeká, sedly do koutku a čekaly ,až na nás přijde řada.A přišla.Jelikož jsem byla průbojnější a odvážnější než má kamarádka,šla jsem první.
V ordinaci mě sestřička vyzvala,abych si odložila a tak jak jsem si odkládala se mnou sepsala nějaké ty povinné údaje a na otázku co potřebuji, jsem odvětila,že prohlédnout.Pan doktor mě vyzval,ať si „hupnu“nahoru.Tak jsem hupla.
Jenže neznalá poměrů jsem přesně nevěděla jak a kam mám vlastně hupnout,tak jsem se nechala vést instinktem a na lehátko jsem si hupla po svém,tam,kam se dávají nohy,jsem dala ruce,takže jsem ležela na břiše ruce roztažené a čekala na doktora.
Ten se ke mně po chvíli otočil a zíral .Oči a pusu měl dokořán tak,že mu byly vidět všechny můstky a po chvíli,když jsem si ve výrazu jeho obličeje mohla přečíst odbornou stať o idiocii, suše pravil.“Tak slečno,teď na mě můžete akorát tak vypláznout jazyk.“
No, jazyk jsem na něj teda nevyplázla,ale chtěla jsem nenápadně a navždy zmizet z této ordinace,kde jsem zažila jednu z těžkých potup svého života.Můžu vás ale ujistit,že svou dceru jsem už v tomto směru řádně a názorně poučila.