Zblitý k zblití

lidi jsou hovada. o tom žádná. nic novýho.
celou cestu do práce, školy, z hospody si hraješ na slalomistu mezi kalužema včerejšího gyrosu a nebezpečný alkokombinace.
jsou všude a pořád. je to hnus, vážně.
sotva dojdeš na zastávku MHD, chce se ti vrhnout snídaně, protože šlápneš do úděsně zapáchajícího koláče, kterej potom nosíš na podrážce boty celej den.
ale oni jsou v klidu. ani neví, že poblili sedadlo v autobusu, lavičku nebo roh. oni jsou vlastně rádi, ulevilo se jim, zbavili se břemene, ukojili svoji potřebu, tak co.
městem tečou zvratky a nikomu to nevadí. někdo rád přidá.
existovalo tohle za našich prarodičů?
čím dál větší bezohledný prasata!
je to tvoje, abys to mohl znehodnotit?
je mi na blití. ze všech a ze všeho. nejvíc z téhle zkažený společnosti, která poblila naše krásný města a celej svět