O partnerských vztazích

Jak a kde najít budoucího životního partnera, to je jedna z nejobtížnějších záležitostí svého druhu, co vůbec v životě existuje. Věřící mají všechno „vyřešené“: „On mi někoho Pán Bůh pošle.“ Co poradit ostatním? Snad jen: soustředit se na to, jaké lidi kde potkávám. Nejsou-li někde v pořádku, rychle tu společnost opusť a hledej dál. Když říkám společnost, myslím tím typ společnosti, např. hospoda, bar, kavárna, atd. Domnívám se, že hospoda je vyhledávána především kvůli pití a poměrně jednoduché zábavě. Až do třiceti let naše dcera hledala své známosti právě v hospodě, každá z nich nakonec ztroskotala… Podobné to bude asi s barem a tak trochu i s kavárnou. Takže moje rada: Jdi o level výš – knihovna, knihkupectví, kino, divadlo apod. A vybírej nejen podle vzhledu…

Pak nastávají další etapy – vzájemné poznávání se a pečlivé pěstování vzniklého vztahu.

Když něco založím, musím o to pečovat. Jinak to uhyne. Záhon zalévat a proplít, chovám-li stádo domácí zvěře, musím přemýšlet, co pro ně mohu nebo musím udělat, aby prospívalo.

Vlastním-li firmu – musím se starat nejen o ekonomickou prosperitu, ale taky o zázemí, o potřeby zaměstnanců v rámci pracovního prostředí, musím se zabývat spoustou starostí a problémů…

Když toto vše dá hodně práce, což teprve ty „neformální“ mezilidské vztahy – přátelství, manželství, rodina!

Vztah mezi životními partnery vyžaduje oboustrannou péči, snahu vzájemně spolu dobře vycházet, samozřejmě ne za každou cenu. Jsou to věci všeobecně známé, téměř se dá říci samozřejmé, přesto dochází tak často k rozchodům.

Mladí mají právo svého životního partnera po nějakou dobu hledat, což se neobejde i bez rozchodů a v mnoha případech jde o správný postup, prostě pokus – omyl. Někdy může nastat problém, nezvládá-li náš miláček své finance nebo nezvládá ani svoje emoce nebo dokonce má problém s alkoholem či drogami. Samozřejmě taky nadměrná žárlivost je závažným problémem.

Je nesporně nutné svého druha v lásce blíže poznat, zejména si dát pozor, jak se chová k jiným lidem, k dětem, seniorům, nebo ve vyhrocených situacích krajní nouze.

Ale jde taky o takové zdánlivé maličkosti, jako umí-li ten druhý uznat svou chybu (jestliže já to umím) nebo zda je například velkorysý, pracovitý, pravdomluvný atd. Smysl pro humor též není k zahozeníJ

Je nasnadě, že všechny vyjmenované přednosti bych měla mít i já. Měla bych se chovat vždy tak, jak chci, aby se ke mně choval ten druhý. Měla bych se taky učit umění naslouchat a být citlivou k jeho potřebám (empatickou). Kdo ví například o sobě, že je trochu hašteřivý, měl by se v tom směru co nejvíc ovládat. Prostě ty svoje chyby upozadit. Taky je důležité zajímat se o práci a o záliby svého partnera.

Vzájemné pozorování po nějakou dobu je určitě velmi prospěšné. Taky je, domnívám se, nanejvýš dobré, když žebříček hodnot je u obou podobný.

Žijí-li ovšem manželé nebo jen partneři ve vztahu, ze kterého se narodily děti, měli by se oba velmi semknout, snažit se o jednotu ve výchově a o vzájemné porozumění. V této době by se už měli dobře znát a (vzhledem k tomu, že nikdo není dokonalý) měli by být již dávno přesvědčeni, že chyby toho druhého jsou schopni snášet. Sami pak na sobě stále pracovat – to je záležitost do konce života!