Pořád věřím

Život se ubírá svou cestou, stále se snažím, aby tomu tak nebylo. Chci lásku a porozumění mít v rovině, stále se mi to nedaří. Proč, v čem je ta velká chyba. Že to chci, tak moc nebo se to v dnešní době nenosí. Nepochybovat, to co je řečeno, je dáno. Uvěřit slovům lásky, ač bylo v minulosti, tak moc ublíženo. Kolik životů musím žít, aby mi bylo porozuměno. Nebo se má touha už rovná hlouposti. Nebojím se říct, že mi to vadí, chci Tě, jsem přece jenom jednou na světě, co vím, pokud je to víckrát, nepamatuji si to. Prožít vše tak intenzivně, neohlížet se? Je to možné? Prosím, ano ... Tak mi to schází a tak mi stačí to málo ...