První cesta životem

V tomto světě, je každé dítě závislé na rodičích. Věří, že dospělí jsou tu od toho, aby nám ukazovali tu nejlepší a nejvhodnější cestu ke šťastnému životu. Mají nám pomáhat a předávat jejich zkušenosti.... Jak krásně tento odstavec zní... Jenže v tomto celém odstavci je jedno velké ,,ALE".

Většinou, když se dítě pro něco nadchne, tak od dospělích slyší pouze, že tento nápad je hloupý, naivní a nepromyšlený. Máme se dál držet zavedených pravidel v rodině a nijak nevybočovat. Máme být hodní a poslouchat rady rodičů. Vždy když toto slyším, ptám se sama sebe, zda je opravdu dobré takto se držet zvyklostí. Zda slovo hodný, opravdu znamená poslouchat rodiče. Chápu, starší lidé už mají něco za sebou, ale podle mě si taky museli natlouct nos sami. Nevěřím, že generace po generaci se chovala stejně. Vždyť to už bychom byli jako naprogramovaní roboti, kteří mají pořád stejný cíl. 

Uč se a budeš mít dobré zaměstnání. Když budeš mít dobré zaměstnání, budeš mít svůj byt a auto. Když budeš mít svůj byt a své auto, budeš mít zázemí pro svoji rodinu. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna.

Jenže co když já chci od života víc, než jen procházet stopami, které už někdo přede mnou prošlápl. Co když chci odbočit z řady a jít si svoji novou neprobádanou cestou. Letos jsem chtěla jsem na velké prázdniny odjet do zahraničí na brigádu. Ze všech stran se na mě valí, že to nepřipadá v úvahu! Samí noví lidé, nové zvyky, nemoce, zločin a podvody! Naše rodina na tom vidí samé zápory. Jak jim mám vysvětlit, že o to mi přece jde! Poznávat nové lidé, zvyky a jazyky. Vždyť za rok mám maturovat a mně osobně moc nepřijde, že jsme na takové úrovni abychom mohli mluvit plynule anglicky a ještě za to dostat maturitu.

Často doma protestuji, protože se nechci spokojit s málem. Nedovolím jim, aby mi zakázali jít za mými velkými sny a brali mi chuť a motivaci. Nikdo přece nemá patent na rozum, aby mi mohl klást na srdce, že právě jejich názor a jejich cesta je ta správná.

Až se přede mě postaví člověk s nejbláznivějším nápadem, neřeknu mu: ,,Ty to nedokážeš", protože vím, že to dokázat může, že žádný cíl není tak vysoko, aby na něj nedosáhl ten, kdo v sebe věří.