Nikdy

A tak jsem si jednou řekla, že to udělám.
Opustím ho a to navždy.

Nikdo si nedokáže představit, a nebo dokáže, co já vím... tak tedy jinak. Představte si vaše nejkrásnější roky života. Dětství, pubertu, prostě dospívání, kdy se všechno tak moc prožívá a kdy cítíte snad naprosto všechno tak zřetelně a silně. Tak si tedy představte, že se od toho všeho musíte odpoutat a přestat vzpomínat a stále žít těmi pocity, jako tenkrát, kdy vše bylo tak smutně dokonalé.
Zamilování, trápení, slzy a nekonečné hodiny smíchu.
A vše spojené s jedním člověkem.
S vaší touhou a láskou...
Připadám si jako by jsem si měla vyrvat kus duše z těla a rozšlapat jí do prázdna až by z ní nezbylo vůbec nic.
Ale proč se do nekonečna snažit žít v minulosti, i když byla tak ´dokonalá´ a zároveň plná bolesti....ale prostě jsem se nikdy necítila tak plná života, tak živá jako tehdy!

Ale..

Člověk jednou musí udělat tu tlustou černou čáru za tím co bylo, obzvlášť, když to nikam nevedlo. Když vše bylo stále při starém...

A hlavně...

Je tu něco nového, něco krásného, pro co stojí dýchat, pro co stojí se každé ráno probouzet a co přináší to nejdůležitější...budoucnost.
A určitě světlou.
Takže, přeji si, mít v sobě konečně ten pocit jistoty a klidu a lásky...
napořád.