Radost

Radost je nehmotná, neuchopitelná a existující v každé živé bytosti. Pokud umíme nazvat slovo radost bez komplexního vypjetí, prožili jsme ji. Radost je dar, který každý chápe docela jinak. Pod tímto složitým, byt´ triviálním slovem, rozumíme spojení reálného snu a živé představy v našem momentálním rozpoložení. Radost chápu, že mám život a pokud se člověk ujistí, že jeho radost je žijící život, myslím, že hledání dalších vzorců najdeme jako znalci vědní studie lidskosti opravdu rychle. Když si přečteme chemické reakce, které se utváří v našem těle, jako je např. radost, strach a smutek, nic nám to nenapoví. Pokud potkáme příjemného člověka, je to dar, který nás nutí k radosti. Tedy pokud je člověk melancholický už od probuzení do večerního usínání. Jeden nahodilý upřímný úsměv dokáže nakazit ostatní jako rozšiřující mor, který nejde zastavit. Od úsměvu se rodí radost, tedy kolébka dalších radostí. Radost je slovo, slovo vytváří svět a my tvoříme svět. Svět je radost a celý vesmír vytváří slovo - život. Život je radost.
Naše lidské potřeby směřují k jednomu odkazu, uspokojování našich smyslů. Chtíč, láska, zlomyslnost, hněv, blahobyt, skromnost, tolerance, naslouchání, odmítání, milování, přejídání, hubnutí, hraní, soucit, pokora a jiné…. v člověku vyvolávají radost.
Mé plnidlo radosti je, když se o radost mohu podělit s ostatními, ale zároveň dbát na hladinu plnidla, protože nám ji může kdokoliv vybrat, neboli ukrást. Myslím tím přemíru altruismu nechat jen pro ty, kteří vám opětují podobné. Nenechat se polapit do pavučiny egoismu. Radost může být také zmiňována v naprosté tmě. Nemyslím tím pohlavní styk, nebo plození dětí, ale odpočinutí od všedního světa překypující nenávisti k radosti. Hudba spojená s radostí vytváří kulturu a kultura s nenávistí plodí ničení v náladě radosti. I ničení morálních hodnot zpodobňuje radost, ale u takových jedinců můžeme předvídat duševní chorobu, kterým by se měla doporučit lékařská psychoterapie. Když už jsme u tohoto tématu, jakou lidé pociťují radost v ústavech pro slabomyslné, či duševně choré? Přeludy, které se jim vmísily do mozku ze šrámu života, popřípadě životní nezdařilé situace, jim zprostředkovávají jedinou radost. Když už ani přítomnost příbuzenstva z rodinných příslušníků nedokáže rozdmýchat chemickou reakci v těle pacienta, nemůžeme se ničemu divit.
Radost je fungující rodina: otec, matka, starší příbuzenstvo a děti. Radost je společnost přátel a nápomoc. Radost je příjemný život. Radost si musíme zasloužit, radost prodlužuje život.
Motto:
Ticho léčí, ale samota zabíjí. Hluk ubíjí a společnost oživuje.