Pravda

Pravda, všichni chceme znát pravdu. Protéká nám mezi prsty jako slzy. Někdy je blízko a někdy daleko. Někdy se nám zdá, že jí máme na dosah, je-li to iluze? Pravda je bolest.

Masochisticky se vrhám do neznáma které chci poznat. Jsem jako dítě v lese co vidí v dáli světlo ale okolo je tma. Nevím co mě obklopuje, nevidím to. Vše je na mě, je na mě to, co si představím. Pokud se budu bát a budu slabá, cestu k světlu mě bude doprovázet tajemný dech a ošklivý démoni kteří budou sedět v korunách stromů a budou se smát mému hloupému neštěstí. O to delší má cesta bude, o to více se budu bát.
Ale co když si představím, že za mnou jdeš ty, a to všechno je jenom zkouška. Cítila bych se v bezpečí, věděla bych, že kdyby mi chtěl někdo ublížit, ochráníš mě. Přiběhneš na pomoc a zachráníš mě.
Co když procházím rajským sadem ale můj strach mi zatměl mysl a v reálu žádná tma ani neexistuje. Procházím sadem a drze vytrhávám rostliny a pak jsem smutná z toho, že je zahrada poničená. Ale ty nevíš, že chci vidět to, co je pod tou krásou. Chci vidět půdu na které všechno vyrostlo. Chci vědět pravdu.