Být vděčný

Dnes jsem byl na hřbitově za mamkou, a když jsem odcházel, opět jako vždy, jsem se zastavil u fotografií mě již tak trochu "známých" zesnulých.
Nebylo by na tom nic až tak zvláštního, až na to, že ti zesnulí nepřekročili více jak třicet let života.
No, a jako vždy mě zase napadlo poděkovat Stvořiteli, že je mi dvaapadesát, a že jsem prožil pěkný život, život i ve zralém věku, oni takové štěstí neměli.

Kolikrát mě je líto, že teď už přichází jen podzimní čas života, (já totiž podzim moc nemiluji), ale po zhlédnutí fotek třicátníků i mladších na oněh náhrobních kamenech, jsem vždy Vděčný, že ŽIJI.
A navíc prý budu žít i dlouho, a já to i tak cítím, a občas se v duchu ptám sebe samého, jestli z toho mám mít radost a nebo spíše strach.
Převažuje spíše mírný optimizmus, a to za předpokladu, že Ten nahoře mě dá dostatek zdraví.
Zdraví, to je Velmi důležitá věc v životě každého z nás, a proto ho přeji Vám všem.Zdraví je k nezaplacení.