Dvě strany mince

Říká se, že co se má stát, tak to se stane, ale co když jsem chamtivá a chci víc? Co když i přes to, že jsem tam nesmírně šťastná chci víc, ale přesto se bojím budoucnosti? I přes to, že jsem řekla, že mám strach, tak to ten strach ani trochu nezmírnilo.
Opět přichází více otázek, než jsem schopná zodpovědět. Tak moc coby kdyby, že mě to ubíjí.
Vidím svou budoucnost a poprvé jí můžu téměř nahmatat, ale přesto..
Bojím se. Opět a zase. Bojím se tak moc, až mi to vyráží dech. Bojím se, i když vím, že kdybych spadla, tak je tady někdo kdo mě nenechá a kdyby, tak je tady někdo kdo mi pomůže vstát.
Proč jsem v jednu chvíli připravená skočit a v druhou se choulím vyděšená do klubíčka? Proč v jednu chvíli chci více a v druhou..
Vidím budoucnost a na jednu stranu se tak strašně moc těším, ale na druhou? Co na druhou stranu? Vím do čeho jdu, ale jsem připravená bojovat za svůj sen? Za náš sen? Za naši budoucnost?
Ano jsem a až přijde, tak to zvládnu..