Na startu

„Tři…dva…jedna…start“ Ach, jak lehce se mi vybíhá, jak ladně přeskakuji překážky. Krásný pocit volnosti. A ty jsi teprve metr od čáry. Tlačíš svůj těžký vozík a každá překážka je pro tebe hororem.
Rychle běžím, už jsem skoro u cíle ale, když tě vidím, ptám se sama sebe „ neměla bych zastavit? Neměla bych pomoct? To my jdou opravdu, tak o tu výhru? Nebylo by lepší, vrátit se k němu, překonat s ním překážky a dokázat mu, že je stejně dobrý jako já?“
Vracím se. Vracím se, protože tenhle člověk, nejen, že je dobrý jako já, možná, že je i lepší. Já si můžu životem projít v klidu s veselým pískáním, zatímco on táhne vozík.