Na startu

"Tři...dva...jedna...start" Ach,jak lechce se mi vybíhá,jak ladně přeskakuji překážky.Krásný pocit volnosti.A ty jsi teprve metr od čáry.Tlačíš svůj těžký vozík a každá překážka je pro tebe hororem.
Rychle běžím,už jsem skoro u cíle.Ale když tě vidím,ptám se sama sebe "neměla bych zastavit? Neměla bych pomoct? To my jde opravdu tak o výhru?Dyť nezaslouží si i on vyhrát? Stát na stupni vítězů a mávat pohárem,se slzami radosti v očích? Nezaslouží si být aspoň chvíli šťastný?Mám jít za ním? Mám překonat lidskou chamtivost a nahradit ji láskou? Mám? "
Vracím se.Vracím se,protože tenhle člověk, nejen,že je dobrý, jako já,možná,je i lepší.Já si mužů životem projít s veselým pískáním.Ale on,on táhne ten zatracený vozík.