Ó, NAPODOBITELÉ, STÁDO OTROKŮ

Uvažují vůbec lidé, jak se z nich díky moderním vymoženostem stávají loutky? Kdosi řekl: Jsme otroky své doby. A ať už to bylo v kterémkoliv století, nevím jak tehdy, ale dnes je to bezvýhradně pravda. Ovlivňují nás miliony faktorů, ať si to více či méně uvědomujeme. Vždyť komu se ještě nestalo, aby si řekl: Pospíchám, abych stihl oblíbený seriál/dokument/fotbalový zápas… Ale když se nad tím zamyslíte, nepřipadá vám to směšné? Nevadí vám, že si vás tak lehce kdekdo koupí? Vychytralí lidé drží v rukou provázky od našich dřevěných nohou a rukou a manipulují s nimi bez ohledu na naši vlastní vůli a rozum. Mnohdy si to ani neuvědomujeme. Lidé zkrátka dělají to, co bylo někde přijato jako nejlepší a už se nesnaží být originální. Doufám, že si to nikdo nebere osobně, na nikoho nechci narážet, či urazit, ovšem… Nejeden z případných čtenářů nebo posluchačů této úvahy, když přemůže počáteční zapírací manévr a otevře se necenzurovanému příjmu myšlenek, sebekriticky zjistí, že to všechno je až hrůzná pravda.
Obdivuji nejstarší umělce a vynálezce za jejich odvahu prezentovat v krutém světě plném nesmyslného a často i bezcitného odsuzování, cosi nového. Vzpomeňme si kupříkladu na astrology. Ve starém antickém světě, ve kterém lidé uctívali mnoho bohů, bylo nepřípustné, aby začal někdo zpochybňovat jejich práci či dokonce existenci. Našlo se však několik odvážlivců, kteří přišli s tvrzením, jak to ve vesmíru s největší pravděpodobností doopravdy je. Společnost je zavrhla.
Horší, možná i nejhorší časy přišly se začátkem středověku. Uveďme například
M. Koperníka, G. Galileiho… Jejich astronomické teorie a výsledky pozorování i propočítávání se střetly s nejradikálnějším náboženstvím svého času – křesťanstvím. Svatý stolec se obával, že když se lidé dovědí, jak se věci mají, nebudou už tak věřit v Boha, takže ani církvi. Ta by na tom měla obrovské ztráty, konkrétně majetkové, peněžité. Proto tomuto počinu všemožnými prostředky urputně bránili. Vždyť, možná metaforicky řečeno, bojovali o svůj život. Tím, že ho vzpouzejícím se brali.
Osobně se mi nejvíce líbí období vlády Rudolfa II.. Tento panovník se vědy nebál a navíc ji i podporoval. Ač byla zřejmě větší část vědátorů jeho dvora podvodníky, dozajista to má i dnes nějaký význam, byť možná jen jako historický fakt.
Když pominu všechny významné objevy a díla různých žánrů dob minulých a přesunu se do současnosti, napadá mě, na co můžeme bez bázně ukázat prstem a říci: To je naprosto originální a jedinečné, to tady ještě nebylo.? Nerada bych někomu křivdila, ale myslím, že to už snad ani není možné. Všechno už tady jednou bylo. Nebo ne?
Jako perličku bych ráda uvedla výrok ředitele patentního ústavu ve Washingtonu z roku 1832: Navrhuji zrušení patentního ústavu. Všechno už bylo vynalezeno a nic nového již nelze objevit. Nejeden z vás se nad touto citací pousměje, není-liž pravda? Přece kolik se toho změnilo od roku 1832! Jak dlouhá je to doba - pro obyčejného smrtelníka, jakým lidé obvykle bývají - až neuvěřitelná! Nicméně bohužel, či bohudík, za těch 175 let bylo ve Washingtonském patentním úřadě přiznáno mnoho, mnoho patentů. Tento fakt dosvědčuje množství vynálezů jak devatenáctého, tak dvacátého století, že si netroufám nadhodit žádné číslo, které by ono množství alespoň přiblížilo. A dnes, stejně jako kdysi, si neumíme představit, že má přijít ještě něco jiného, prvotního: Co ještě může člověk vytvořit, kam až může dosáhnout kreativita, tvořivost jedince? Už přece není možné přijít s něčím novým. Ale zkušenosti z minulosti dokazují, že možné je takřka vše. Stále se něco vytváří, vědci po celém světě tráví hodiny nad svými projekty, aby na konci své práce úspěšně prezentovali výsledek. Obvykle jím bývají věci, které člověku mají usnadňovat práci, zrychlit tempo, jak nejvíce to jen jde. Nejznámějšími představiteli těchto „urychlovačů“ jsou v současné době rozhlas, televize, internet…
A právě teď nastává správná chvíle pro otázku: Neztrácí člověk pod tlakem mediálního světa sám sebe, svou představivost a vynalézavost? Jsou to právě média, která nás doslova nutí obklopovat se moderními nesmysly, smím-li to tak říci. Každého ovlivňují reklamy. Jsou všude, neustále doráží, až se člověku z toho všeho točí hlava. Některé jsou dokonce tak dotěrné, že ani nedovolí lidem rozumně uvažovat a donutí je koupit si inzerovanou věc nehledě na cenu, kvalitu, účelnost. Máme to za potřebí? Takto se shazovat a ukazovat své slabiny? Lehat si na záda jako poddaný pejsek?
Lidé, zamysleme se. Nemám v úmyslu dělat revoluci, ani nikoho odsuzovat, jak jsem již naznačila. Mně stačí, když budu mít klidné svědomí, že jsem se touto úvahou alespoň snažila přimět lidi k zamyšlení nad sebou samými. Přeji si, aby lidstvo konečně přestalo být pasivní, aby nepodléhávalo těm mocným, kterým stačí škubat za provázky. Abychom ty silné respektovali, ale bezmezně jim nepodléhali. Tím méně bychom se měli nechat ovlivňovat zuřivě dorážejícími médii, vůči kterým se sice nemůžeme dostatečně bránit, ale pokud to snad jen trochu jde, měli bychom se snažit vymanit z jejich bezprostřední moci. Vždyť není třeba, aby nás telenovely, filmy a jiné smyšlenosti ovlivňovaly a nutily k určitému chování, oblékání a jednání, které pro nás nejsou ani trochu typické. Abychom se zaujetím hleděli do „bulváru“ a přemýšleli nad těmi nesmyslnými žvásty jako nad svým životem. Proč? Vždyť nám to jen zbytečně ubírá minuty života, které by se daly využít mnohem praktičtěji. Ale média jsou také prospěšná. Když se jedná o naučné dokumenty, cestopisné filmy, vědecké časopisy, které nás mohou v mnohém vzdělávat. Vezměme to ještě jednou kolem dokola. Člověk má také potřebu se bavit a znovu přicházejí na scénu filmy… Každý se musí naučit rozeznávat, co je pro něj dobré, co uspokojí jeho potřeby, měl by umět zhodnotit a vybrat si to správné. Neučiní-li tak, stává se z něj pomalu ale jistě mediální otrok. A to jistě není naším vysněným cílem, viďte.
Uvažujme každopádně převážně vlastní hlavou, nemějme strach z důvtipu a originality, přestože a právě proto nás bude odlišovat od „těch druhých“. A nikdy se nebojme říci svůj nápad ze strachu, že by nás společnost odsoudila. Dnešní doba je mnohem shovívavější než středověk. A navíc - i odmítnutí může motivovat, jak tomu bývalo často u dávných moudrých…

„Ne ze souhlasu, ale z pochybností se rodí pokrok.“
/Jan Amos Komenský/