Dávno...
Dávno...
Se svou dívkou sedím krátkou chvíli nad čisťounkou studánkou, která je tak podobná jejím očím. Sedíme a nic neříkáme. Kdo by se bál. Byli jsme spolu, spojeni rukama a ztracenem, s malou studánkou. Vůně vody a tlejícího listí. Dotyk tváří. Hluboké polibky - svoboda. A kdo by se bál. Existence nás dvou. Života holého. Neměli jsme nic. Jak malé nahé nemluvně. A zrovna tak jako malé nemluvně jsme byli čistí. S dušemi neposkvrněnými. A svobodní.
Ale to už je dlouho, neuvěřitelně dlouho.
Několik tisíc let...
.
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Tak tohle bylo bájo... jestli jsem ti předtím dala 100 tak nevím jak bych měla hodnotit tohle... připomíná mi trochu mojí ZIMU.. taky takový zamyšlení nad "lidstvem".. Hezký den... moc pěkné
16.05.2007 22:35:00 | Movinecka
...beze slov se toho dá říct vždycky nejvíc...
;o)
a co se týče putování, to můžu...
Slunce střídá stín,
noha nohu míjí,
není tajemstvím,
že pohled do krajiny
dává.
Sám to dobře víš,
s každým dalším krokem
cíl máš kousek blíž,
z louky nad potokem
máváš
snům, co slétly níž,
na dotek tvé dlaně,
touhu pohladíš,
je až odevzdaně
známá.
Slunce střídá stín,
duše naplněná
zvláštním bohatstvím,
dál je otevřená
brána...
:o)))
09.02.2007 09:09:00 | Cecilka
Dík moc za komentář. Já vlastně hlavně píšu básničky a tohle, co sis přečetla, vypadlo tak nějak mimoděk už před mnoha a mnoha lety. Přemýšlím, zda mám nějakou báseň, která by z podobného tématu vycházela... No, nevím. Zkus mrknout na Liter, heslo "gregy". Ještě jednou dík.
06.02.2007 19:42:00 | Gregy
Líbí se mi to, kdybys z toho zformuloval básničku, jako jedna z prvních bych si jí předříkala.
Jen malá poznámečka: dala bych tam "zAtraceno" ale to je jen můj hlubší prožitek z textu.
Připomnělo mi to text jedný písničky od nejmenované hippie kapely "A ty jsi čistej jak tě zrodila Smrt"
;-))
eh...co to zkusit hodit do veršů? volně, nenuceně... ;-))
06.02.2007 19:11:00 | EsmE