Prokletí logické mysli
Prokletí logické mysli
Anotace: Dívat se vždy na věci (rozhodnutí) s nadhledem, uvažovat vždy rozumně a logicky. Je to výhoda?
Ale co když se emoce neuplatní nebo jen v tak malé míře že rozhodnutí neovlivní. Co když byste se byli schopni rozhodovat jen na základě logiky a matematiky, u každého rozhodnutí viděli jen informace a čísla. Byla by to výhoda?
To záleží jen na situaci, pokud jde o pracovní, finanční a jim podobná rozhodnutí vede to jen k úspěchu. Jaká je ale situace u rozhodnutí týkajících se mezilidských vztahů?
Velice špatná, lidé jsou tvořeny emocemi, náš život je tvořen emocemi. Ale co když je někdo kdo se nedokáže emotivně rozhodnout, nedokáže v danou chvíli dovolit emocím, aby ovlivnili jeho rozhodnutí a chování. Je nazván bezcitným, jedná chladně a nelidsky.
Co se ale odehrává uvnitř něho, to už nikoho nenapadne. Ač jedná na první pohled chladně, tak dokud je člověkem, emoce má a ty se vždy dostanou na povrch. Jen ve špatnou chvíli, na špatném místě. Až když už je o všem logicky, matematicky "správně" rozhodnuto. A on může jen dál a dál propadat do beznaděje, protože ač profesně vyhrává, tak v tom co chce nejvíc, prohrává neustále.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Hlavě říci psssst, vyhodnotit co cítím a proč, dále jak se chci cítit a co pro to udělám a pak to udělat.
Pak už jen trénovat to samé dokola..
to mi pomáhá např. v práci: pracuji momentálně v kavárně a kdykoliv přišlo více lidí, já začala panikařit a třást se a pak se s úsměvem a hrůzou v očích valila ke stolu s objednávkou..no hrozně nenápadné..
Už mě to štvalo a tak jsem si řekla, co je? Proč tělo šílí, když hlava ví, že o nic nejde?
důvod: myšlenky a srágory-prosím za prominutí-mé mysli-že to nezvládnu, že mě určitě pomlouvají-"protože kvůli tomu tam přece šli", že se stane tamto a tamto.
PSSST palice dubová, tady velím já!!
A abych měla klid, který potřebuji pro svou práci, aktivně zaměstnávám svou mysl po celý průběh přípravy a komunikace a to tak,
že si říkám:
Ták a teď si tu dáš talířek a na to cukříček a ještě ten hnědej a lžičíčku no a teď kafíčko..
a když mi do toho ta makovice stále chce mluvit, začnu si broukat a trénuji to už asi tři měsíce a nervozita ze mě už natolik odpadla, že si to už říkat nemusím.
A tak je to podle mne i v životě a rozhodování.
Stát se pozorovatelem své mysli a ega a svého srdce a emocí a řídit je a né aby oni řídili nás...
je to zamotaný, ale to už asi budu já.. :o)
07.01.2016 23:53:22 | Marsinka
Ten text není špatnej. Já to bohužel vidím z úplně opačné strany. Tj. že člověk podléhá emocím neustále, neustále je pod vlivem vlastních předsudků, bloků, myšlenek které už nemají důvod, ty mu zcela zatemňují mysl a následkem toho vzniká tzv "subjektivita".
Jestli je vůbec možné být objektivní netuším. Je to moje zbožné přání řekl bych...
Tento pohled jen do jisté míry umělý. Protože pravým ideálem je souhra neřeknu emocí, ale řekněme morálky a intelektu... Umím si dobře představit, že člověk nemorální, inteligentní (a mocný... především mocný) napáchá hodně škody. Podle mě ne nutně na sobě, ale na jiných.
Zcela spekulativní otázka je, jestli člověk morální, inteligentní a (mocný především mocný) může napáchat hodně dobra.
Upřímně řečeno, jediný, kdo mě napadá je Karel Janeček. Patrně by se dalo najít mezi lidmi bohatými spousta těch, kteří alespoň občasně udělají altruistický čin...
To o čem ty mluvíš- apsoň mi to tak přijde je jakési rozštěpení osobnosti na racionální a emoční část - kdy racionální vystupuje napovrch. Je to řekl bych složité téma...
09.12.2015 14:40:45 | ewon
Lidi nikdy nejednají bez emocí, jen se někdy vzájemně nepochopíme. Bez emocí jen stroje a to se ještě dá říct - Kdo ví jestli? O_o :O) Ale je dobře, že se ptáš a přemýšlíš. :O)
09.12.2015 08:34:58 | Tichá meluzína