Žij svůj sen

Žít svůj život naplno. Žít svůj sen. Jít si za svým. Známe to všichni. Tvrdíme si všichni stejné lži. Je to jen klišé. Odporná fráze, kterou si nalepíme jako nálepku přes tváře a děláme se hezčími. Lžeme si celý svůj život. Ne nadarmo se říká, že nejlepší nápady skončily na hřbitově. Ale co když se rozhodnu a přestanu o tom jen mluvit?

Já kdysi: Mami, chtěla bych napsat knížku.
Máma: To víš, že jo Andrejko, piš si, když tě to baví.
Myslí si: Pořád lepší, než aby fetovala.

Já nyní: Mami píšu knížku.
Máma: Proboha nezbláznila jsi se? Máš už upečeno a navaříno? Kdy jsi naposledy myla okna?
Já: Nevím, žiju teď svým světem.
Máma: Nebudeme se o tom bavit.

Já: Píšu knížku.
Přátelé: To jsem taky vždycky chtěl, psát povídky.
Já: Proč jsi to neudělal?
Přátelé: Nebyl čas.
Já: Na to co tě baví, je přece čas vždycky, ne?
Přátelé: To nejde víš co... rodina a děti, prostě na to není čas.
Já: Mám taky rodinu.
Přátelé (už si připadajíc trapně): A psala jsi už někdy někam?
Já: Jenom nějaké články do novin.
Přátelé: To nic není, to dcera mojí známé je novinářka!
Já: Šla si za svým snem.
Přátelé: No já taky vždycky chtěl být malíř. Nějaké sny jsou prostě nesplnitelné.
Já: Děkuji.

Já: Vydala jsem knížku.
Přátelé: Jé, dáš mi ji a podepíšeš se mi?
Já: Proč si ji nekoupíš?
Přátelé: Ty jo, teď byly Vánoce, víš co, vyprášil jsem z peněženky ještě minulý režim, jsem suchej.
Já: Děkuji.

Ne naší vinou stoupají nesplněné sny vzhůru až spolu s naší duší. Strhnout si z úst nálepky plné klišé a jít si za svým, je jako říct si: teď držím dietu. A pak přijde babička, postaví před tebe knedlo vepřo zelo a řekne ti, že vypadáš bídně. Až zkoušky, které musíš podstoupit během své cesty za cílem, prověří, jestli jsi ty odporné fráze zahodil nebo jen schoval na horší časy. Jenže ani za cílovou páskou nesmíš říct hotovo. Tvůj sen je neustálý boj.