Rozpory se sebou samým

Rozpory se sebou samým

Původním záměrem bylo seznámit se s opozicí k Chomskému. Opozice je možná špatné slovo...

http://www.samharris.org/blog/item/the-limits-of-discourse

kdo odkaz přečte celý a pochopí ho, budiž blahořečen. Já osobně to nedokázal. Tudíž to, co řeknu budou spíše smyšlenky. Předně, aby se dva lidi rozumně dodialogizovali - domluvili - je problém. Myslím, že jsem to viděl nejedenkrát v prostředí zvaném internet. A viděl jsem to i doma. A patrně i veřejně, jen si to už nepamatuju. Tedy rozpor a nedorozumění jako výchozí prvek?
Svým způsobem.

Vidlácký postmodernismus
Vidlácký je moje vymyšlenina a postmodernismus je takové intelektuálně oblíbené slovíčko. Tedy nadpis, který nikomu nic neřekne. Jak to básník myslel? Postmodernismus chápu jako filozofii, kdy každý má svou pravdu. A jediné, co se dá dělat je ji napsat. Nebo říct.
Toto je pro mě dost děsivá filozofie. Přesto jsem ji v určitém duchu akceptoval a spíš ji považuju (spíše než za filozofickou konstrukci) za pozorování situace řekněme v mediálním, nebo literárním prostoru. Vidlácky: každej si mele to svoje.

Jinými slovy na tom není nic moc složitého ani hlubokého.

Každý má svůj názor a nějak ho prezentuje.

(Anebo nemá názor, anebo ho neprezentuje. Tomu se říká mlčeti zlato. (a rozpor lidového mudrosloví je pak: líná huba, holé neštěstí. A další oblíbené: drž hubu a krok.- to ve vztahu k mocenským elitám.))

K rozporům se sebou samým. Myslím, že mám tendenci si říkat, že přeci žádné nejsou. :-)
Na druhé straně podle mě když přerostou určitou mez blíží se duševnímu onemocnění (což je moje čirá hypotéza).
...hledám téma, přemýšlím. Když chcete něco prezentovat v čem nemáte moc jasno jsou zhruba řečeno dvě možnosti:
1) podáte to, že tomu zcela rozumíte
2) podáte to, že tomu zcela nerozumíte.

Často je ta první znakem "sebevědomí". Pak je další možnost: prezentujete něco, v čem si myslíte,že máte zcela jasno. Patrně to podáte podle 1). Proč byste si škodili.
V tomto případě ale máte určitou šanci, že jste mimo mísu. Že jste obětí fanatismu. Slovo "fanatismus" možná nepoužívám správně. Jeví se mi to jako problém dvou věcí: mít pravdu a stát si za ní.
Fanatik v nejobecnějším významu si 100% stojí za svým. Jestli to je, nebo není pravda, je věc druhá. Nicméně by se asi mělo dodat, že pokud se ukáže, že to, co tvrdí, pravda není, dál na tom bude trvat.
Pokud to pravda bude... tak za tím bude stát dál...

(pozn. : toto může být v praxi obížné, protože potřebujete, aby někdo ukázal, že se fanatik mýlí. Na druhé straně mi přijde, že není nic prospějšnějšího než fanatik, který má pravdu)

Jak se prokousat složitostí světa?
Těžko, řekl bych. První bariéra je jasná. Nemohli jste všechno přečíst. Nemohli jste si zapamatovat všechno, co čtete. A nemohli jste ani pochopit všechno, co čtete. Přesto bychom asi měli pozitivně dodat, že si z každého čtení něco málo odnášíte, nějak vás to formuje. Utváří to váš duševní prostor. Tady je asi jasné, jak v tomto duchu pracovat. (číst, psát, diskutovat)

Druhá bariéra je podle mě daná vlastním fanatismem. Přijde mi, že ji poznávám jen lehce, přesto tam pevně sedí. I toto je jen moje hypotéza a neumím to přesně vyjádřit. Ale nazval bych to, že "už víte ještě dřív než jste dočetli". Anebo že "čtete, co tam není". Jinými slovy, že vaše víra (v cokoli) je mnohem silnější než fakta nebo teorie, které čtete. Jinými slovy, že si jakýkoli výklad ohnete podle sebe. Přičemž si to absolutně neuvědomujete, že takto pracujete.

Myslím, že dřív jsem uvažoval především o první bariéře jako o té rozhodující. Stručně řečeno: nikdo není tak chytrý aby věděl vše. Pokud ale uvažujeme jenom tuto bariéru vychází nám, že chytřejší, vzdělanější lidé vědí víc... než ti hloupí. Proč si ale chytří lidé tolik protiřečí?

Důvodů může být povícero... přijde mi, že jedním by mohla být druhá bariéra. Bariéra víry ve vlastní vidění světa. V tomto ohledu by pak i chytří lidé mohli být hendikepovaní (ve vidění pravdy) pokud jsou dostatečně zfanatizovaní oproti hloupým (nebo nevzdělaným- neberte mě za slovo) ale nezfanatizovaným.

Jak proti této druhé bariéře bojovat?
Přiznám se, že zatím nevím. Možná vystavovat se jiným názorům, než jaké máme. Možná, že to ani rozumem nejde... Protože víra bude jaksi nad rozumem.

Dodatek: Co je pravda.
Vždycky závisí, jak věci definujete. A v tom může být leckdy potíž. V dané debatě mi přijde vcelku jasná objektivita "vnějšího světa". Tj. že existuje a jde poznat alespoň ve fyzikálním slova smyslu. (byť prakticky to může být mnohem těžší, než se od klávesnice jeví).
Subtilnější je ta pravda, která se týká lidí jako bytostí. Jejich duševních stavů (tj. nevidíme přímo úmysly, pohnutky, emoce a lze o tom snadněji lhát). Nicméně (a na tom se možná shodneme) je obvykle velice jasné, co lidi činí (pokud to není utajné).

V tomto smyslu považuju víceméně zcestné věci:
homeopatie, alternativní medicína, UFO, Bigfootové, upíři, konspirace, kreacionistické výklady vzniku člověka...

V čem si protiřečím? V tom, že je mnohdy, anebo velice často je neumím vyvrátit.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Konspira%C4%8Dn%C3%AD_teorie

podle wiki konspiračky ani vyvrátit nejde...
"Teorii spiknutí nelze falzifikovat, čímž ji lze odlišit od racionální kritiky. Teorie spiknutí je uzavřený systém idejí; zastánci konspiračních teorií odmítají protichůdné důkazy s tím, že jsou nedůvěryhodné, protože je mohli podvrhnout samotní spiklenci"

Zkusme to alespoň stručně...

Lze prokázat existenci upíra? ...jistě najdeme svědka, který ho viděl. Můžu tedy tvrdit, že neexistuje? Striktně vzato nejspíš ne, protože jsem neotestoval všechny v historii lidi, kteří by se mohli stát upíry. Stejně striktně vzato patrně není nikdo, kdo by dokázal existenci upíra. Takže logicky správné tvrzení je: existence upíra nebyla dokázána ... ani vyvrácena.

Je tedy racionální se domnívat, že neexistují?
(Věřím), že ano. Ale nenapadá mě argument. Není to fanatismus?...
Kladivo by mohlo být vědecké. Připusťme, že upíři existují. Co o nich předpokládáme?

Např.:
1) pijí krev
2) pitím krve se rozšiřuje upírství
3) jsou nesmrtelní
4) zabije je stříbrná kulka.
5) umí létat

Bod 1) by byl snad jediný přijatelný. Ano dovedu si představit člověka co pije krev (doslova), asi by to byla sadistická zvrácenost.

Bod 2) by se dal chápat jako určitá forma nákazy - ovšem, pokud by to bylo takto - jak rychle by se nákaza šířila? Každou noc další upír z oběti? Za pár let od prvního upíra bychom byli všichni (=zjevný rozpor s pozorováním).

Bod 3) nesmrtelnost je v přírodě velice vzácná (=zjevný rozpor s fakty).

Bod 4) to ponechme stranou- předně, museli byste upíra najít... (takto hrozí, že zastřelíte mrtvého, nebo zastřelíte živého člověka).

Bod 5) jak fyzikálně zajistit, aby se dopělý člověk dostal do vzduchu bez tryskových raketových kalhot?

Pokud tedy něco vypadá uvěřitelně, tak to, že mohou existovat lidé, kteří mají potřebu se napít krve... Pokud  lidské krve jsme spíš blízko kanibalismu nebo něčemu, co má dost blízko k psychiatrii.

pozn. : Upíry jsem si vybral záměrně, přijdou mi jako nejjednodušší příklad.

Toto jsou podle mě jednoduché nepravdy, které snad už ani nemá smysl řešit. O dalších pravdách/nepravdách zase příště.