Malé zamyšlení nad osudem
Jak moc je pravděpodobné, že věštba věštící nějakou katastrofu vyvolá v někom právě takové chování, že aby tuto katastrofu odvrátil, udělá nevědomky právě to, co je potřebné, aby se katastrofa stala?
A tím (či shodou okolností) se věštba naplní.
možná se tomu říká ironie osudu.
Tou věštbou nemusí být doslovná věštba například V. Plamínka... když už Delfy zavřeli. Ale třeba jen vlastní strach.
Co má se stát se stane.Dobré i zlé.Je to života divadlo, kde jsi i jako divák, ale nevíš jak ten divadelní kousek skončí, ale můžeš tušit.:-)
04.03.2016 19:13:23 | Jeněcovevzduchukrásného
nerad to říkám, ale vlastně jsi mě jako příklad napad ty...
I když o tebe zas tak nejde. Mnohem líp tuhle myšlenku vyjádřili jinde:
http://manipulatori.cz/thomasuv-teorem-proc-nase-predpovedi-meni-svet/
vypůjčím si část:
Sebenaplňující proroctví
Sám Merton uvádí příklad války mezi dvěma národy. Narůstající množství lidí se domnívá, že válka je nevyhnutelná. Představitelé těchto dvou národů, pohánění tímto přesvědčením, se navzájem stále více odcizují a pohotově odpovídají na každý “útočný” akt protistrany. Rozšiřuje se zbrojní potenciál, zvětšují se zásoby surovin a narůstá počet mužů ve zbrani, až nakonec očekávání války pomůže vytvořit skutečný konflikt.
Nicméně k problému: lze asi těžko zjistit, jak moc za nějakou událostí je falešné přesvědčení, které ji vyvolává.
V antické tradici ten příběh vnímám jinak. Král se dozví, že ho zabije syn. Když se mu narodí, pošle ho do vyhnanství (aby ho nezabil), on ho za mnoho let potká jako tuláka a náhodou ho zabije... Způsobilo proroctví tu vraždu? (zbytečně složité...)
- odbočka: teď sám nevím, jestli jsem tu úvahu čet a pak mě to napadlo, nebo to bylo nezávisle. :-)
19.07.2016 15:06:40 | ewon