Jak jsem krotil krotitelku

Včera ráno jsem si dovolil nejít k automatickým pokladnám v nejmenovaném Tescu, k nimž mne krotitelka těchto ďábelských strojů hlasitě zvala. A nejen to, já ještě ke všemu udělal velikou chybu, jelikož jsem s bezelstnou upřímností přiznal, že raději chodím k lidem…  a následně vytvořil nejmenší možnou frontu u manuální kasy.

Paní krotitelka byla asi značně vztahovačná, nebo čekala, že to každým dnem přijde, nebo neměla ani trochu svůj den, nebo pochopení pro to, že nikam nespěchat je normální, neboť na moje konstatování bleskově zareagovala, takovou tou samo-odpovídající-si otázkou: „A já jsem co, vopice?“

Neříkal jsem nic, jen se usmál na slečnu za pokladnou, která na mne spiklenecky mrkla a polohlasně mě ujistila v přesvědčení, že “to chce klid“… Podruhé jsem si ji prohlédl už poněkud důsledněji a zauvažoval nad tím, jestli ta současná pokladní je večer medičkou, nebo spíš budoucí učitelkou a vysvětlil jí, že ty studený kraksny prostě nemám rád a dost možná je ta antipatie i vzájemná, protože jedna z nich mi poprvé načetla zboží dvakrát, v druhé zas chyběl typ pečiva, které jsem hodlal posvačit, a třetí mi odmítla vrátit peníze, ačkoliv rozdíl mezi má dáti dal, vypočetla správně. Nějak se v ní tehdy zasekly mince a musela být povolána dvojice dalších tesco-lidí, mající ty správné klíče, nebo kódy, nebo už nevím, co všechno bylo ještě  nutného k tomu, aby mohla být úspěšně dokončena operace, jejímž cílem byla extrakce dvacky a bůra, tedy celého mého jmění. Čímž jsem moje pokusy o sblížení se s posledním výkřikem odlidštění, automatizace a absolutním zefektivněním života prohlásil za definitivně ukončené.

Jako správně beznadějný optimista, jsem se však ještě pokusil zachránit situaci a na závěr našeho krátkého nákupního setkání nasadil alespoň úsměv kombinovaný s ústním rozloučením, jež jsem navíc adresoval pohledem směrem ke krotitelce. S jejím přesvědčením to však zjevně ani nehnulo. Zůstala stejně naštvaná na mě včetně zbytků světa, a jestli nebyla nahrazena nějakou jinou, tak v tom Tescu určitě stojí dodnes.