napočítala jsem jich čtyřicet-pět...

Konec srandy
je mi pětadvacet
jsem někde na hranici
na něco už moc stará
na něco času dost
sama jako vyjící vlk

jenže ten vlk vyje protože přivolává ostatní vlky
já jako bych vyla uvnitř
uvnitř sebe
a vlci v tomhle městě něžijí vyhynuli
odstěhovali se a změnili se v psy

nejhorší je, když nemáte komu napsat ve tři ráno..
víte komu přesně by to bylo, ale nemáte co
slova se opotřebovala
vyznívají prázdně, klišoidně, smutně
smutně
chybíš mi
jeden si idealizuje návrat,že to vídíte oba určitě stejně  
a druhý to má v...
chcete útědchu
složit někam hlavu
nepřeberné množství nezávislosti vyčerpává..

vybrala jsem si samotu nedobrovolně, protože nic jiného nezbylo mi
neříkám, že to chci, ale je to nakonec ta nejlepší možná cesta
přijmout
uvědomit si
než se věčně trápit a čekat
ono totiž nikdy nejde dost dobře nic jiného než čekat
můžete jít na tisíc rendez-vous
potkat nespočet různých mužů
někdy přeskočí jiskrat ale nic víc
někdy je tam všechno, ale jiskra chybí

a postupně si uvědomuju, že by mi stačilo pořidit si hodnýho, milýho hezkýho gigola, kterej by občas zůstal přes noc, kdyby mi náhodou bylo smutno na polštáři by nechal nějaký prachy, ty se dycky hoděj a dá se říct, že některý vztahy jsou udržovaný jen proto, že bez jeho peněz by žena dávno zahynula..
aha
na to abych to viděla pragmaticky jsem ještě moc mladá
protože na to abych to viděla idealisticky jsem už trošku stará

co mě čeká, no tak co mě čeká..
no tak co mě čeká
no..
já to nevím nevím to
nechci bejt něčí služka
družka
ženuška
mít něco co nechci jen proto, že...
a proto sem divná
protože budu sama
zůstanu tak

a ve finále se oběsím, protože ve vzduchu budou mít všechny moje kočky přinejmenším problém mě okusovat..